Profily

Kit Reisch

Americký autor, momentálně také rezident ateliérového programu MeetFactory, je “figuralistou”, který však svoje postavy před diváky rafinovaně skrývá. Kit Reisch vytváří polo-oživlé sochy, jakési kinetické figuríny – portréty různě zasažených bytostí a tvorů.  Ty jsou ukryté do forem a objektů určených spíše pro neživé předměty, než pro lidské tělo. Bedny a obaly tak částečně zakrývají tvář portrétovaného, ale paradoxně odkrývají jiné tělesné orgány a části, které na postavu prozrazují různá tajemství.

Dušan Zahoranský

 

Kit Reisch (* 1986) was born in Texas (USA) and now lives and works in Prague, Czech Republic. He combines real objects in his work and situates them in artificially created contexts. Mixing objects and digital media, he creates works that exist in a fictitious but plausible reality. He experiments with how far he can change an object without changing it so much that it can no longer be recognised as what it was.

Reisch moved to the Czech Republic in 2009, to observe the parallels of social and racial issues between his native state of Texas and this former Eastern-bloc country. As such, he is interested in how both visual and verbal language shapes the attitudes of a particular place. Architecture, the most readily accessible form of a culture’s collective visual language, has steadily been introducing itself into his work.

 

 

umělciKit Reisch
místoMeetFactory
tagy
účinkujícíKit Reisch
kameraRuiz De Infante Jon, Pérez Picazo Iñigo
zvukRuiz De Infante Jon, Pérez Picazo Iñigo
střihLara d'Argento, Ruiz De Infante Jon, Pérez Picazo Iñigo
interviewLara d'Argento
kategorieProfily
publikováno27. 6. 2012
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Kit Reisch
Návrat k romantickým motivům v současném umění neaktualizuje jen melancholickou náladu, kterou známe z německých a českých krajinomaleb z počátku 19. století. Mnohem spíše si klade otázky po rozporech, kterým dnešní subjekt čelí. Jednou z možností, jak se s rozpory naučit žít, je společné vyprávění a sdílení narace. A když takové příběhy nejsou v místní tradici zakořeněné, je třeba najít nové, jak to navrhuje video Barbory Kropáčkové Tebe hrdino volám.
V mainstreamovém rapu můžeme sledovat homogenní maskulinitu neodlučitelně spojenou s neoliberálními ideály. Pokud definujeme mainstream jako pomyslný střed formování ideálů, autorky cyklu zajímají okraje - místa, kde se takové ideály zakořeňují, tvoří názory a vztahy ke světu. Sledovány jsou “vedlejší postavy” rapového příběhu, jimiž mohou být posluchači a posluchačky či začínající tvůrkyně a tvůrci rapu.