Přednášky

Konečně!

Ivan Kroupa je jedním z výrazných českých architektů a pedagogů současnosti. Vystudoval Fakultu architektury na ČVUT v Praze, na kterou navázal praxí v Londýně, Paříži a Barceloně. Mezi nejvýznamnější projekty jeho týmu patří Obřadní síň v Týnci nad Sázavou, Centrum současného umění DOX nebo v minulém roce otevřená Technologická budova Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Za svou práci získal cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury 2019, nominaci na Mies van der Rohe Award nebo Berliner Kunstpreis. Za posledních dvacet let působil také jako pedagog. Do roku 2008 byl vedoucím ateliéru a Ústavu navrhování U1530 na Fakultě architektury a následně do roku 2021 jako vedoucí ateliéru Architektura II na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

místoCAMP
tagy
účinkujícíIvan Kroupa
kameraJan Vosýnek
zvukJan Vosýnek
střihJan Vosýnek
organizátorKRUH
playlistyKruh architektury
kategoriePřednášky
publikováno26. 4. 2023
délka0:51:59
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Konečně!
Vojtěchovský dlouhodobě polemizuje s tím, kam nás a naši planetu mohou dovést vynálezy (dosaďme si cokoliv: stroje, technologie, vědu, západní tradici poznání…), které používáme bez hlubšího přemýšlení o důsledcích, jež způsobují. Sdílí potřebu neustálé revize prostředků, které používáme k poznávání světa, přemýšlí o našich schopnostech koordinovat mezioborovou výchovu a o hlavních úkolech současného umění.
Kolektiv Ateliéru bez vedoucího ve spolupráci s Akademií výtvarných umění v Praze uspořádal sérii přednášek a performativních vstupů na téma uměleckého vzdělávání. Pozvaní hosté a hostky – umělci, teoretičky i aktivisté – se ve svých příspěvcích různými způsoby zabývali momentem rozpoznání nerovnosti a možnostmi, jak na ni reagovat. Ptáme se: co přesně můžeme dělat?
Basement project je kulturně organizační a komunitní platforma, která vznikla při Katedře výtvarné výchovy v prostorách Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci v roce 2019. Jejím cílem je nabízet kulturní program široké i odborné veřejnosti prostřednictvím pravidelných výstav současného umění a doprovodného programu, zahrnujícího různé formy galerijní edukace.
Většina lidí si akademickou práci představí jako těžkopádné stoupání po strmém schodišti slonovinové věže. Má své jasné hierarchie, formální uspořádání a psaná i nepsaná pravidla. Vyžaduje preciznost, odstup a píli. To vše je často pravda a někdy i nutnost. Málokdo si proto zpravidla myslí, že by teorie byla strhující nebo napínavá. Práce Kateřiny Svatoňové nám však ukazuje, že teorie je především dobrodružství.