Miloš Vojtěchovský

přístupnost (cc) cz en
umělci Miloš Vojtěchovský
místo Česká republika
tagy kurátorství hudba zvuk antropocén ekologie pedagogika umělecké vzdělávání věda technologie
režie Nikola Brabcová
ůčinkující Miloš Vojtěchovský, Tereza Jindrová, Barbora Švehláková
kamera Nikola Brabcová
zvuk Nikola Brabcová
střih Nikola Brabcová
interview Tereza Jindrová, Barbora Švehláková
překlad Zuzana Rousová
playlisty Kurátorské profily
kategorie Profily
publikováno 5. 7. 2022
délka 0:43:23
jazyk Česky / English
embed link icon

O Milošovi Vojtěchovském se na stránkách Agosto foundation pod rozhovorem s Vítem Bohalem z roku 2021 píše: „Miloš Vojtěchovský nemá osobní webovou stránku, takže je jeho životopis nejistý a nestálý, průběžně se v čase i v prostoru proměňuje.“

Jednou větou je tak vystižena mnohovrstevnatost a zároveň neuchopitelnost Vojtěchovského prolínajících se (a nebo/také navazujících) činností. Fluidnost jeho aktivit se odráží i v nemožnosti jej zaškatulkovat do jedné „profese“: jen výčet spolků, výstav a projektů, které inicioval nebo se na nich podílel, by zabral několik stran textu.

Také rozhovor pro Artyčok.TV s Terezou Jindrovou a Barborou Švehlákovou pokrývá – ač je nadstandardně dlouhý – jen část Vojtěchovského aktivit. Zastavuje se u počátků Vojtěchovského tvorby, popisuje jeho hudební angažmá s Oldřichem Janotou v kapele Mozart K. a studia estetiky a dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v sedmdesátých letech.

Absolvované vzdělání a jeho další rané působení (zmapované detailně například v rozhovoru z roku 2019 pro Paměť národa) naznačují, kudy se Vojtěchovského tvorba v následujících desetiletích ubírá. Hudba, zvuky, vizuální umění, potřeba je sdílet a zároveň propojovat lidské i mimolidské aktéry a pozorovatele napříč nejen uměleckou sférou utvořily základ, od nějž se odrazilo dalších, několik vzájemně se prolínajících trajektorií Vojtěchovského činností. Ty nabíraly a stále udržují směr umělecký, kurátorský, iniciátorský, organizační, pedagogický či vydavatelský.

Právě přemýšlení skrze kategorie, vertikálně i horizontálně – tedy v sítích, a to sociálních, kulturních, technologických či environmentálních – je pro Vojtěchovského aktivity signifikantní. V rozhovoru pro Art Antiques s Noemi Purkrábkovou v roce 2021 reflektuje potřebu se z těchto sítí a infrastruktur „vyvléknout a (..) dívat se na ně zvenčí a kriticky“ a zároveň chápat, že to je nad naše síly – jelikož jsme vždy jejich součástí. Vojtěchovskému je přesto vlastní se neustále pokoušet kriticky zkoumat současné dění a reflektovat naše každodenní jednání. Zmíněné umí podle Vojtěchovského nabídnout právě umělecká tvorba, která je podle něj cosi „jako lučavka: dokáže rozpouštět, podrývat, dekonstruovat, demaskovat fasády, dětinskost a vyprázdněnost naší civilizace reklamy a obalů. (…) Umění, které se od jarmarku spotřeby a zábavy dokáže odloučit, dovolí nám podívat se na svět ‚vlastníma očima‘, slyšet ‚vlastníma ušima‘, posilovat v nás větší míru odolnosti, pružnosti, anglicky to zní lépe: ‚resilience‘.“ (Citace z rozhovoru s Vítem Bohalem)

Dávat důraz na vlastní smysly nás může neustále udržovat ve vědomé vnímavosti k okolí a k určitému cvičení naší citlivosti. Vojtěchovský dlouhodobě polemizuje s tím, kam nás a naši planetu mohou dovést vynálezy (dosaďme si cokoliv: stroje, technologie, vědu, západní tradici poznání…), které používáme bez hlubšího přemýšlení o důsledcích, jež způsobují. Sdílí potřebu neustálé revize prostředků, které používáme k poznávání světa, přemýšlí o našich schopnostech koordinovat mezioborovou výchovu a o hlavních úkolech současného umění. „Pro současného umělce vnímám jako úkol číslo jedna naučit se rozmlouvat a diskutovat, přemýšlet a jednat příčně. (…) Umělec by se mohl umět vypořádat s uvažováním biologa, chemika, bankovního úředníka i politika.“ (Citace z rozhovoru s Vítem Bohalem)

Potřeba současné dění, technologie nebo (mezidruhovou či mezioborovou) komunikaci zkoušet, ohmatávat, zachycovat, zdůrazňovat, zviditelňovat a činit to vše slyšitelné – se ukazuje zásadní v kurátorské, umělecké i pedagogické aktivitě Vojtěchovského.

Jeho organizátorská a kurátorská činnost se projevila především v 90. letech. Ještě v 80. letech založil v Amsterdamu, v němž mezi lety 1985-1995 žil, galerii OKO (1988-1992). Po revoluci začal jezdit do České republiky a podílel se na několika zásadních výstavách – například Jitro kouzelníků či Orbis Pictus Revised, které vznikly během jeho pětiletého působení v Národní galerii (1995-2000). Po osm let (1992-2000) pak organizoval mezinárodní mezioborová sympozia a festivaly v barokním klášteře v Plasech, a to pod hlavičkou Nadace Hermit a Centra pro metamédia – tyto obě nezávislé iniciativy také založil. Téměř o dvacet let později se povedlo v rámci nadace Agosto foundation akce archivovat a dochované materiály si lze pročíst a vidět online.

Po roce 2000 se stal na tři roky kurátorem LABoratoře pro nová média v Centru současného umění, kde pořádal workshopy, sympozia či výstavy v Galerii Jelení. V rámci LABoratoře založil také Rádio Jelení (2000-2004), které naživo přenášelo různé audiovizuální projekty a mediální produkci. Na Rádio Jelení navázal projekt Lemurie TAZ (2004-2009), fungující rovněž jako experimentální umělecká radio stanice a platforma pro streamování videí. V roce 2008 založil dodnes fungující platformu Zvuky Prahy / Sounds of Prague.

Kurátorskou a organizační funkci zastával Miloš Vojtěchovský v galerii (Komunikačním prostoru) Školská 28 (1999-2017). Po jejím skončení až do nedávna působil v nadaci Agosto foundation, zaměřující se na rozvoj inovativních společenských a kulturních programů, podporujících mezioborové sdílení. Jednou z nejvíce rezonujících aktivit, propojujících umění a environmentální témata, se stal několikaletý výzkumný projekt Na pomezí samoty (2015-2016), zkoumající aktuální otázky proměn krajiny a problematiku provázanosti postindustriální společnosti a přírody.

V roce 2020 pod hlavičkou GHMP založil, společně se Zuzanou Pištěkovou a Kateřinou Oseckou, projekt Bio Troja s podtitulem Místo pro kompostování kultury. Bio Troja nabízí prostor pro místní i mezinárodní dialogy odborníků i laiků a je určen také pro místní občanskou komunitu zajímající se o propojení výtvarného umění, hudby, přírodních a humanitních věd a ekologie. Důležitou aktivitou v posledních letech byla také jeho samostatná výstava Census v galerii Display (2021), která se stala na nějaký čas dílnou a laboratoří jeho tvorby.

Nelze opominout Vojtěchovského editorskou a vydavatelskou činnost – přispěl do několika sborníků, zabývajících se zvukovou ekologií (například Krajina v pozoru či Zvuk a prostředí) a také byl editorem důležitých publikací – v roce 2020 vyšla Vašulkova kuchyňská kniha, o rok později pak byl editorem (společně s Jitkou Hlaváčkovou) knihy Zvuky, kódy, obrazy. Ve stejném roce společně s Lloydem Dunnem uspořádal publikaci CENSE Almanac: Central European Network for Sonic Ecologies.

Jako pedagog působil na FaVU v Brně, v Centru audiovizuálních studií na FAMU a spoluzaložil Institut intermédií na ČVUT.

Tereza Špinková

související s
Miloš Vojtěchovský

Živáčci

Život na Zemi prošel nějakými čtyřmi miliardami let evoluce a po celou dobu se vyvíjel pospolu, propleten sítí intimních vztahů. Máme společného předka, všichni potřebujeme k životu ty samé sloučeniny a i naše stavba těla je podobná, proto si navzájem rozumíme.

Umění antropocénu

Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.

2000 slov dnes

Jakou roli hráli vědci a vědkyně v politických a společenských transformačních procesech v minulosti a jakou hrají dnes? Slouží dnes vědecké instituce k reflexi společensko-politických změn? Nechává akademický provoz zaměřený na efektivitu a kvantitu produkce dostatek prostoru pro společenskou kritičnost vědců a vědkyň? A jaké frustrace práce ve vědecké instituci generuje?
0:29:28

Display - Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi

Jak zařídit, aby každý a každá mohli mít své místo, kde mohou svobodně říci, co cítí, co zažívají a co si přejí? Může to zatím znít jako fikce, jako obrázek z utopické kulturní civilizace. Ale dá se říct, že taková výstavní instituce zároveň neexistuje a zároveň existuje.

Chalupecký ve světě

Jaký je smysl umění? Mění se tento smysl, překračujeme-li hranice států a politických systémů? A co se stane, jestliže umění překročí hranice svých vlastních definic?
Na tyto i další otázky se pokusilo hledat odpovědi mezinárodní on-line sympozium s názvem Chalupecký ve světě, které zorganizovala Společnost Jindřicha Chalupeckého.