Křehké kino (tender cinema) je úvodní skupinovou výstavou a zároveň ročním programem pěti individuálních výstav současného umění. Galerii i kino lze vnímat jako významové i prostorové mimikry dvou sebeprostupujících systémů. S fenoménem kina se pracuje doslovně nebo pouze symbolicky jako s interpretačním rámcem. Křehkost odkazuje k časovému vymezení (začátku a konci ročního průběhu šesti výstav). Vztahuje se i k zásahu do “ne-proměnlivosti” prostoru v zavedené galerii. Klasický provoz segmentován do individuálních výstav je “narušen” otevřením komunikace mezi umělci v rámci společné úvodní výstavy.
