Přednášky

Vanessa Joan Müller: Gramatika vystavování. Mimo bílou krychli.

Vanessa Joan Müller studovala na Ruhr-Universität v Bochumi dějiny umění a filmovou vědu. V letech 2000 – 2005 byla kurátorkou v Kunstverein ve Frankfurtu nad Mohanem, na konci roku 2005 se stala ředitelkou projektu “European Kunsthalle” v Kolíně. Projekt zkoumá různé možné modely fungování uměleckých institucí. V roce 2006 byla také jmenována ředitelkou Kunstverein v Düsseldorfu.
Kurátorovala výstavy jako “non-places” (Frankfurter Kunstverein, 2002), “New Heimat” (“Nová vlast”) (Frankfurter Kunstverein, 2001) a “Adorno. The possibility of the impossible” (“Adorno. Možnost nemožného.”) (ve spolupráci s Nicolausem Schafhausenem, Frankfurter Kunstverein, 2004), vedla přednáškový a doprovodný program “Under Construction” pro European Kunsthalle, také spolu s Nicolausem Schafhausenem. Četné publikace o současném umění a uměnovědě dokládají její velký zájem o současné umění a jeho filosofický a sociální kontext.

místoAVU v Praze
tagy
účinkujícíMüller, Joan Vanessa
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
kategoriePřednášky
publikováno24. 12. 2012
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Vanessa Joan Müller: Gramatika vystavování. Mimo bílou krychli.
Historička umění a kurátorka Pavlína Morganová v současnosti působí na Akademii výtvarných umění v Praze, na tamní katedře dějin umění a Vědeckovýzkumném pracovišti.Je autorkou knihy Akční umění a podílela se na přípravě antologií České umění 1938-1989 – programy, kritické texty, dokumenty a České umění 1980-2010 – Texty a dokumenty.
V roce 2005 Pavlína Morganová kurátorsky připravila výstavu Insiders. Měla mapovat tehdy nejmladší generaci umělců, jež vstupovala na scénu kolem poloviny 90. let.
Putovní výstava Rituály osamocení, jejíž koncepce vznikla v době celosvětového lockdownu, zkoumá šíření falešných zpráv, převrácení tradičního vztahu mezi soukromým a veřejným prostorem, paradoxní rituály, jimiž jsou domovy osídlovány, způsoby, jakými jsou vizuální technologie domestikovány na nástroje sebeprezentace a spojení, hromadění, fetišizaci a vystavování předmětů v domácích interiérech; a krom toho i stavy osamocenosti, které vznikají v důsledku nucené izolace.
Vojtěchovský dlouhodobě polemizuje s tím, kam nás a naši planetu mohou dovést vynálezy (dosaďme si cokoliv: stroje, technologie, vědu, západní tradici poznání…), které používáme bez hlubšího přemýšlení o důsledcích, jež způsobují. Sdílí potřebu neustálé revize prostředků, které používáme k poznávání světa, přemýšlí o našich schopnostech koordinovat mezioborovou výchovu a o hlavních úkolech současného umění.