Příspěvek příležitostého kurátora a teoretika Martina Mazance je zaměřen na výklad kategorie VJingu a popis styčných ploch různých forem pohyblivého obrazu a výtvarného umění. Výchozí otázku, jak ovlivňuje praxe komerčního čí autorského VJingu současné umělce a jejich výstavní projekty doplňuje předpoklad, že estetické, technologické i společenské aspekty VJingu rozvíjí východiska klasického modernismu a VJingu je pojímán jako rozšiřující nástroj prezentace umění mezi diskurzy, jež dominují, rezonují, doznívají či jsou teprve tušit v jednotlivých prostředích.
