hudba 110 výsledků

hudba

Život na Zemi prošel nějakými čtyřmi miliardami let evoluce a po celou dobu se vyvíjel pospolu, propleten sítí intimních vztahů. Máme společného předka, všichni potřebujeme k životu ty samé sloučeniny a i naše stavba těla je podobná, proto si navzájem rozumíme.
Vojtěchovský dlouhodobě polemizuje s tím, kam nás a naši planetu mohou dovést vynálezy (dosaďme si cokoliv: stroje, technologie, vědu, západní tradici poznání…), které používáme bez hlubšího přemýšlení o důsledcích, jež způsobují. Sdílí potřebu neustálé revize prostředků, které používáme k poznávání světa, přemýšlí o našich schopnostech koordinovat mezioborovou výchovu a o hlavních úkolech současného umění.
Hudba [pod tvýma nohama] je první výstava Rolfa Juliuse v Česku. Jeho stopy však nacházíme i jinde. V archivu Jiřího Valocha je uloženo několik prací, které Julius věnoval Jiřímu Valochovi a Milanu Knížákovi. Knížák o setkání s Juliusem a jeho dílem píše (obdivně) také ve svých vzpomínkách.
Tomáš Knoflíček je síce vyštudovaný, aktívne pôsobiaci historik umenia zameraný na stredoveké umenie a pedagóg na Fakulte umenia na Ostravskej univerzite, ale zároveň sa pohybuje v širokom poli kultúrnych aktivít čoby kurátor súčasného umenia a hudobník.
Do centra jeho záujmu spadá predovšetkým spoločenská rola umenia, hlavne jeho komunikačný potenciál vo verejnom priestore.
Celé video jsem natočil během jednoho dne ze střechy videoateliéru na pražské AVU. Nezamýšlel jsem natáčet nějaké umění, spíš jsem si hrál s kamerou.Na uších jsem měl sluchátka s Badalamentiho hudbou k seriálu Twin Peaks. Ještě ten večer jsem záznam i s tou hudbou sestříhal.
Václav Girsa žije na samotě v lese, ale ateliér má také v Praze. Jeho tvorbu umění prostupuje hospodaření v zahradě, lese, na pastvině a starost o zvířata. Výstavu „Příjezd“ lze chápat ani ne tak jako příchod na místo, ale spíše jako návrat do systému vzájemných vztahů mezi jednotlivci, objekty, přírodou a ujištění o hlubším pochopení soužití v našem společném ekosystému.
V mainstreamovém rapu můžeme sledovat homogenní maskulinitu neodlučitelně spojenou s neoliberálními ideály. Pokud definujeme mainstream jako pomyslný střed formování ideálů, autorky cyklu zajímají okraje - místa, kde se takové ideály zakořeňují, tvoří názory a vztahy ke světu. Sledovány jsou “vedlejší postavy” rapového příběhu, jimiž mohou být posluchači a posluchačky či začínající tvůrkyně a tvůrci rapu.
Kdo je v umění slyšet a kdo méně? Dají se tyto nerovnosti změnit? Je možné vzdorovat hudebnímu průmyslu a politickému systému – a nevyhořet? Marie Čtveráčková alias Mary C v poslední epizodě podcastu Hrabáreň mluví o důležitosti komunity i o výzvách při jejím udržování.
Prvotním impulzem výstav Šedá cihla byla snaha o splacení dluhu autorům, kteří nemohli před rokem 1989 svobodně vystavovat nebo příslušeli k polooficiální scéně. Záhy se se ale výstava pokusila transformovat do reprezentativní přehlídky aktuálního umění.
Zajímavé pozadí této akce si žádá širší vysvětlení, které má kořeny o deset let dříve.
Během necelého jednoho roku se brněnský malíř a performer Václav Stratil několikrát sešel v nahrávacím studiu s mladým slovenským hudebníkem Panáčikem. Výsledkem jejich sessions byla vedle Stratilova hostování na Panáčikově albu Mrakodrap a pořízení záznamů Stratilovy písničkářské produkce rovněž společná devítiminutová kompozice představená v Drdova Gallery.
Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.
Od roku 2009 je členkou kolektívu A. M. 180., ktorý stojí za dnes už kultovným festivalom súčasnej hudby Creepy Teepee, odohrávajúci sa každoročne v stredovekých kulisách Kutnej Hory. Podobne ako samotný festival nie je prehliadkou monolitných hudobných projektov, ale aj miestom pre performance a vizuálne umenie, tak i galéria A.M.180, kde Timková pôsobí ako spolukurátorka, je miestom hybridných kultúrnych aktivít.
Bučení je festival experimentální elektronické hudby a audio-vizuálního umění. Jeho sedmý ročník proběhl 2. a 3. srpna 2024 na platformě Přespolní v Lubné u Poličky a vystoupili na něm umělci a umělkyně ze zahraničí i české a slovenské scény.
Improvizace je založená na Rase (Rasa - Indonéský pojem pro pocit) - volná hudební improvizace využívající pocity - vnitřní smysl Rasa. Cvičení experimentální hudby a volné hudby v kompozici založené na Rasa, používání nebo vytváření objektů jako média, která produkují zvuky z materiálů, jež jsou všude kolem nás, jako jsou odpadní materiály.
Ondřej Doskočil zná tíhu zděděných politických nánosů žánru black metalu i problémů, které v sobě nese muzealizace a senzacechtivá kolonizace subkultur marketérskou ideologií. Jako insider a hráč dokáže navíc rozpoznat, rozplést a rozmluvit znakové systémy uvnitř tohoto extrémního metalového subžánru, které by jinak nezúčastněným lidem vůbec nepromlouvaly nebo k nim přes všeobjímající hluk nedolehly. Formát na telefon natočeného muzejního “exhibition walkthrough” by mohl zmást, jaké je vlastně médium, ke kterému se tu odkazuje.
Na stativu položená kamera snímá ženy, muže i děti vyjíždějící z podchodu na Václavském náměstí v místě tehdy ještě neexistující stanice metra Můstek. Jejich do každodennosti ponořené tváře, pasivní těla, která v kontinuálním proudu vyvrhuje mechanismus eskalátoru na povrch, se v Ságlově podání staly obrazem normalizační rezignace české společnosti.
Cílem projektu Artlist:Talk  – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců.
Slunce se netočí kolem Země, a Země se netočí kolem lidstva, hierarchie se rozpadá a všechno je najednou stejně důležité. Hledáme cesty dál, ven z katastrof a pastí, do kterých se člověk dostal, hledáme svoji skutečnou roli, pozici v ekosystému, pokud ještě nějaká je, jaká byla a jak se nutně mění. Hledáme cesty, jak se z role lidstva jako nemoci, jako parazita, stát zase hodnotnou součástí celku, spojit se, navázat kontakt. Naslouchat znamená možnost porozumět, přijmout.
V roce 2023 se dvojice Magdaléna Manderlová a Michal Kindernay poprvé ujala kurately festivalu Pohyb – Zvuk – Prostor a přenesli jej na Kozmické ptačí louky. Již ve čtvrtém pokračování tohoto projektu se umělci a umělkyně věnují výzkumu zvukových krajin podél řeky Opavy a v jejím okolí.
Video  In the Air Tonight  amerického umělce Andrewa Normana Wilsona je působivou, téměř halucinatorní meditací nad pověstí, která se už desítky let šíří o stejnojmenné písni Phila Collinse. Podle této historky měl Collins údajně běhen procházky na pobřeží zpozorovat, jak se někdo topí, aniž by mu kdokoli pomohl, a píseň měla být jeho temnou obžalobou svědka, který selhal.