0:06:17
Vícevrstevnatý projekt, kterým GAMPA zahajuje novou etapu své existence, zkoumá možnosti časoprostorového vyprávění v kontextu příběhu ikonické stavby Automatických mlýnů v Pardubicích. Ta prošla během 10 let výraznou proměnou z mlynárenského provozu do uměleckého centra.
V procesu této proměny hrálo důležitou roli zapojení občanů a nezávislé umělecké scény. Cílem projektu Mlýnský ostrov je tuto roli reflektovat a prostřednictvím soudobé umělecké řeči připomenout a převyprávět příběh místa v jiném narativu.
Spíše než o výstavu jde o autorský environment – architekturu uvnitř architektury. Vize tohoto řešení vychází z motivu ostrova, proměnlivé krajiny, litosférických desek i příběhu samotného mlýnského areálu. Základní ideový rámec vytváří prostor pro kolektivní a individuální multižánrovou uměleckou a kurátorskou tvorbu. Vyprávění je soustředěno do tří kapitol: dozvuk, směna, transformace. Jde o témata, která se dotýkají historie místa, současně však souvisí s dalšími celospolečenskými tématy, nabízí jiné výklady a souvislosti.
Kapitola věnující se dozvuku se dotýká motivů pozměněné městské akustiky v procesu transformace měst, ale i hlasů veřejnosti a různých komunit ve veřejném prostoru.
Směna je kapitolou o práci, její proměně, změně priorit – je o práci v kontextu továrenského směnného provozu i o hodnotě a ohodnocování umělecké práce.
Kapitola transformace pojednává nejen o samotné proměně místa, nýbrž a především o transformaci institucí.
Důležité pro projekt Mlýnský ostrov je, že jádro kurátorského výběru spolupracujících umělců a umělkyň tvoří osobnosti, které se proměny Automatických mlýnů z továrny do uměleckého centra v různých fázích procesu účastnily a do projektu tedy vstoupily s předchozí zkušeností a vzpomínkou na prostor a procesuální práci s ním. V mnoha případech tento způsob práce v site specific kontextu inicioval mezižánrovou spolupráci, na kterou v tomto projektu navazujeme a dále ji rozvíjíme. Způsobem své realizace projekt zkoumá a otevírá možnosti soudobé výstavní praxe a role galerie v kontextu města a jeho komunity – funguje jako laboratoř, galerijní prostor nepojímá jako „výkladní skříň krásy“, nýbrž jako prostor živého dialogu a komunikace vícevrstevnatého příběhu, v jehož čtení je návštěvník aktivním účastníkem.
