Reportáže

Minútové romány

Výstavný projekt Minútové romány je scénou na uvedenie a konfrontáciu performatívnych prístupov Imre Buktu (HU), Ľubomíra Ďurčeka (SK), Jiřího Kovandu (CZ) zo 70. a 80. rokov 20. storočia. Títo umelci úsporným gestom fotograficky dokumentovanej civilnej performancie, alebo efemérnej intervencie v mestskom, či vidieckom prostredí aktivujú imagináciu diváka…Inscenovaný priestor výstavy spája ich diela z podobného obdobia a blízkeho kultúrneho a geografického priestoru a naznačuje momenty, v ktorých sa ich záujmy stretávajú, hoci ďalej sa vzďaľujú: Ďurček rozvíja komplexnú konceptuálno-analytickú pozíciu; Bukta symbolickú a rituálnu rovinu; Kovanda bezprostrednú a teoreticky neusmerňovanú akciu. Popri formálnych aspektoch, akými sú práca s fotografiou ako s konceptuálnym médiom, všetkých spája predovšetkým revolučné zasadenie umenia do života a istý typ subtílnej poetiky, ktorou ich práce komunikujú s dnešným sekundárnym divákom.

umělciĽubomír Ďurček, Jiří Kovanda, Imre Bukta
kurátorMira Keratová, Áron Fenyvesi, Edith Jeřábková
místoSsG - Bethlenov dom
tagy
účinkujícíMira Keratová
kameraJakub Julény
zvukJakub Julény
střihJakub Julény
interviewJakub Julény
kategorieReportáže
publikováno11. 2. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Minútové romány
Výstava Luhovaného Vincenta si v letošním roce kladla za cíl podívat se na lázně z hlediska uměleckých realizací ve veřejném prostoru. Ty pro každé město často znamenají nedotknutelné pozůstatky minulých dob, režimů a idejí, ale také ilustrují současný vkus a společenskou poptávku. Festivalové téma Bez nánosu reflektovali kurátoři prostřednictvím site-specific uměleckých děl a instalací, ale také performancí a neočekávaných situací. Tři komentované procházky výstavou v rámci festivalu zároveň nabídly dostatek prostoru pro teoretické zhodnocení a plodnou debatu s návštěvníky.
Škola performance je součástí rozsáhlého projektu Škola avantgardy, který Avděj Ter-Oganjan začal v roce 1995 a pokračoval s ním až do roku 1998. V první skupině studentů, se kterou pracoval, byli lidé různého věku z neuměleckého prostředí a spolupráce netrvala dlouho. Ve druhé skupině byli hlavně známí Avdějova tehdy patnáctiletého syna Davida Ter-Oganjana v podobném věku. Projekt měl formu experimentálního zasvěcování nezkušených a naivních teenagerů do uměleckého světa.