Mlčíme

místo Oko hurikánu
tagy afekt gender k poslechu násilí nerovnost paměť
ůčinkující Daniela Baráčková, Fraňková Machková Alexandra, Jitka Poláková, Rayner Lily Alma
kamera Nikola Brabcová
zvuk Nikola Brabcová
střih Nikola Brabcová
kategorie Přednášky
publikováno 22. 7. 2016
jazyk Česky / English
embed link icon

Diskuze proběhla v rámci výstavy Almy Lily Rayner ‘NOBODY LIKES DIRTY GIRLS’ v galerii Oko uragánu.

Moderátorka: Alma Lily Rayner
Přednášející: Daniela Baráčková (umělkyně), Jitka Poláková (ředitelka ProFem) a Alexandra
Machková Fraňková (klinická psycholožka)

Ženy tvoří více než padesát procent obyvatel České republiky. Zeptejte se kterékoliv z nich a možná vám řekne něco o své zkušenosti s diskriminací, sexuálním obtěžováním, pohlavním zneužíváním a dalšími formami násilí. Možná, že pachatel byl člen rodiny, partner, přítel, učitel, kolega, nebo úplně cizí člověk (což je ten nejméně častý případ). Možná se jednalo jen o příhodu, anebo to byla několikaletá záležitost. Pravděpodobně jste se na to nikdy nezeptali, a i kdybyste se zeptali, ta dotyčná žena by vám nejspíš stejně nic neřekla. Dobře totiž ví, že by ji to jen stigmatizovalo, ocitla by se v roli oběti, a vy byste si asi řekli, že si stejně za to alespoň částečně může sama. Život ženy v naší společnosti je i tak dost komplikovaný, tak proč si to ještě dělat horší? A tak mlčíme, jako slušní občané, kteří se do ničeho nepletou. Přesvědčujeme sami sebe, že sexuální násilí je o sexu. Tím pádem je to přece každého soukromá věc, nikoliv společenský a politický problém, jemuž se daří dobře především ve společnosti, která je patriarchální, ale odmítá si to přiznat.

Celá čtvrtina všech žen přitom zažije nějakou formu sexuálního násilí před dovršením osmnácti let. V drtivé většině případů (85%) je pachatel někdo, koho oběť zná – v šestině případů se jedná o incest. Statistická data ale není lehké sesbírat, jelikož to většinou nikdo ani nenahlásí. Je přesto jasné, že sexuální zneužívání není nic výjimečného a je všude kolem nás. V médiích však zneužité ženy vidíte nebo o nich slyšíte, jen když jsou nějak senzačně zavražděny. Nedozvíte se nic o dlouhodobých psychologických a sociálních dopadech zneužívání, s nimiž se potýkají. Pokud to vše překonají, jako dospělé budou dobře vědět, jak být slušnými občany a do ničeho se neplést.

související s
Mlčíme

Gijs Van Vaerenbergh

Škála výstupů z tohoto výzkumu sahá od projektů ve veřejném prostoru a architektonických staveb po sochy a menší díla. V rámci této nevymezené oblasti vyvinula dvojice metodu, která tematizuje napětí mezi funkcí (architektura) a autonomií (obraz) stále přesvědčivějším způsobem a která se soustředí na základní otázku: Ve kterém bodě se každodenní zážitek z prostoru stává estetickým zážitkem?

Contemporaneity - From romanticism (individualism, relativism, consumerism, modernism) to crosslinked nature

02:23:06

Kam kráčí Národní galerie?

Debatu Kam kráčí Národní galerie? uspořádal Spolek Skutek jako profesní debatu nad vlekoucí se institucionální krizí našeho největšího muzea umění a postavením současného umění v něm.

Půda, Hlína, Zem

Vztah člověka a půdy je odvěkým hybatelem organizace společenského, kulturního i duchovního života. Půda neodmyslitelně souvisí s našimi základními potřebami, je zdrojem obživy, bezpečným domovem a prostorem splynutí s koloběhem přírody. Přesto jsme tento vztah dovedli do situace neporozumění a krize, která se promítá do všech sfér našeho spolubytí.

Bylo nebylo I - Průvodci světem výtvarného umění a podoby galerijní edukace v čase

Cyklus videí, věnujících se různým zprostředkujícím a edukačním aktivitám kolem samotného umění, zahajuje Eva Jiřička dílem, který se věnuje tzv. doprovodným programům pro děti i veřejnost. První díl cyklu sleduje vývoj od počátků těchto aktivit u nás v 60. letech a soustředí se především na samotné lektory, lektorky a jejich zkušenosti.