Reportáže

Sinews: Holding our sh*t together

Výstavní projekt Sinews: holding our sh*t together Kathryn Fischer a Terezy Silon je druhým příspěvkem ke konceptu radikálního štěstí, který se tentokrát na rozdíl od projektu Rotující štěstí zaměřeného na individualizované hledání štěstí a jeho prožívání obrací k našim mezilidským interakcím a jejich kultivaci.

V prostorách Galerie 35M2, která je za pomoci zavěšených textilií, dodávajících pocit bezpečí a intimity, přetvořena v místo určené k naslouchání, sdílení a budování blízkosti, je hlavní pozornost směřována k poslechu zvukových nahrávek linoucích se prostorem. Jedná se o úryvky hlasových zpráv, které vznikaly v průběhu několika let jako součást osobní korespondence mezi Kathryn a Terezou. Sdílí v nich mezi sebou (a nyní i s námi) intimní momenty z jejich životů, častokrát ústící v komentář dotýkající se společenských témat jako například různých modelů vztahů, nemoci, zdraví, stárnutí, sexuality, genderu, mocenských a utiskujících struktur a mnoha dalších. Tak jednoduchý akt, jako je nahrání zvukové zprávy, jim umožňuje praktikovat a utužovat jejich přátelství skrze vzájemné naslouchání a učení se odlišným zkušenostem druhých.

Teprve porozuměním a upevňováním našich vzájemných vazeb a vztahů s okolím můžeme dosáhnout určité změny ve společnosti, která bude mít v důsledku vliv na zlepšení afektivních mikropolitik. Osobní je politické.

Anežka Januschka Kořínková

přístupnosten audio
umělciKathryn Fischer, Tereza Silon
kurátorAnežka Januschka Kořínková
místoGalerie 35m2
tagy
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihNikola Brabcová
interviewJan Vidlička
kategorieReportáže
publikováno2. 11. 2023
délka0:07:25
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Sinews: Holding our sh*t together
Video Future Lovers je výsledkem úzké spolupráce se zahradními architekty kdy jejich práce, kterou vytvořili na základě požadavků, potřeb a tužeb svých zákazníků se prolíná se systematicky redukovanými rešeršemi současných společensko-politických manifestů.
Pohled na strojově otáčené stránky učebnice a standardizované vědecké postupy restaurování mohou vyvolávat obavy a současně naději. Zkušenost Západní modernity, ať již ta optimistická, nebo katastrofická, je důležitým dědictvím, o které bychom měli pečovat. Víme už dobře jakého násilí na všem cizím, živém i neživém, se byli schopni moderní Západní lidé dopouštět, nebo se ho alespoň účastnit. Ale neměli bychom zapomínat na to, jak moderní instituce jako stát, škola, věda či muzeum vytvořily infrastrukturu pro náš lepší život.