Reportáže

Sinews: Holding our sh*t together

Výstavní projekt Sinews: holding our sh*t together Kathryn Fischer a Terezy Silon je druhým příspěvkem ke konceptu radikálního štěstí, který se tentokrát na rozdíl od projektu Rotující štěstí zaměřeného na individualizované hledání štěstí a jeho prožívání obrací k našim mezilidským interakcím a jejich kultivaci.

V prostorách Galerie 35M2, která je za pomoci zavěšených textilií, dodávajících pocit bezpečí a intimity, přetvořena v místo určené k naslouchání, sdílení a budování blízkosti, je hlavní pozornost směřována k poslechu zvukových nahrávek linoucích se prostorem. Jedná se o úryvky hlasových zpráv, které vznikaly v průběhu několika let jako součást osobní korespondence mezi Kathryn a Terezou. Sdílí v nich mezi sebou (a nyní i s námi) intimní momenty z jejich životů, častokrát ústící v komentář dotýkající se společenských témat jako například různých modelů vztahů, nemoci, zdraví, stárnutí, sexuality, genderu, mocenských a utiskujících struktur a mnoha dalších. Tak jednoduchý akt, jako je nahrání zvukové zprávy, jim umožňuje praktikovat a utužovat jejich přátelství skrze vzájemné naslouchání a učení se odlišným zkušenostem druhých.

Teprve porozuměním a upevňováním našich vzájemných vazeb a vztahů s okolím můžeme dosáhnout určité změny ve společnosti, která bude mít v důsledku vliv na zlepšení afektivních mikropolitik. Osobní je politické.

Anežka Januschka Kořínková

přístupnosten audio
umělciKathryn Fischer, Tereza Silon
kurátorAnežka Januschka Kořínková
místoGalerie 35m2
tagy
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihNikola Brabcová
interviewJan Vidlička
kategorieReportáže
publikováno2. 11. 2023
délka0:07:25
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Sinews: Holding our sh*t together
Zach Blas, americký umělec, spisovatel a filmař se ve své tvorbě zabývá tématy jako je politika, současné technologie, či queer teorie. V rámci své umělecké produkce se pohybuje od teoretického bádání přes konceptualismus a performance až po sci-fi. Dlouhodobě se zaobírá internetem a informačními technologiemi a tím, jak jsou tyto prostředky používány ke sledování či řízení jednotlivců a společnosti.
At a moment of digital ubiquity, it may be easier to treat the data from digital platforms as primary in contemporary innovation and to believe that, if coated with sensors in an internet of things, the stiff, dumb world will suddenly become responsive and “smart.” But the heavy lumpy components of space are themselves information systems that don’t really need digital devices to make them dance.