Reportáže

Z tuku a města

Továrna na Střekově přes sto let ovlivňuje strukturu města i kvalitu života jeho obyvatel. V době průmyslového rozvoje Johann Schicht a jeho potomci vybudovali ve městě občanskou vybavenost – polikliniku, lázně, jesle, knihovnu a pro své pracovníky i obytné domy. Po zestátnění podniku výroba pokračovala a nadále zaměstnávala velké množství nově usazeného obyvatelstva. I národní podnik Setuza spolčoval své zaměstnance a umožňoval jim realizovat „nadstavbu“, a to především při akcích Revolučního odborového hnutí, pod které spadala organizace oslav Mezinárodního dne žen, mikulášských nadílek nebo dětských táborů. Po privatizaci podniku v 90. letech provoz postupně zanikal, přesto donedávna do města vnášel ekologickou zátěž projevující se především zhoršenou kvalitou ovzduší.

Na pozadí politických a technologických změn a zanikající výroby se proto v současné době navracíme k přemýšlení o ekologické udržitelnosti, domácí ekonomice i celkovému dopadu průmyslové výroby na podobu společnosti. Tyto okolnosti umělkyně Ana de Almeida sleduje na výstavě Z tuku a města. Pracuje s archivním materiálem spojeným s průmyslovým závodem, ovšem adjustovaným do signifikantních artefaktů – ručně vyráběných mýdel.

Ana de Almeida (1987, Portugalsko)
Umělkyně s česko-portugalskými kořeny žije a pracuje ve Vídni. Ve své umělecko-výzkumné práci kriticky zkoumá širší historické a makro-ekonomické souvislosti, které utvářejí evropský prostor. Politický a sociální vývoj v Československu a podobnosti či odlišnosti s vizuální, ale i polickou kulturou v Portugalsku začala zpracovávat na základě fotografického archivu jejího otce, který v rámci socialistické výměny pobýval v Praze jako student v letech 1978–1987. Obrazový materiál uschovaný v krabici od bot byl základním stavebním kamenem pro Anin výzkumný projekt, v němž se zabývá dalšími specifickými symboly a znaky, které se vážou převážně k revolučnímu období v Portugalsku (tzv. Karafiátová revoluce) a k Sametové revoluci v Československu. Dosavadní poznatky využila na výstavě Karafiáty a Samet – Umění revoluce v Portugalsku a Československu pořádané v roce 2019 v Galerii hlavního města Prahy. Zde apropriovala významné symboly revolučních hnutí a transformovala je do podoby objektu. Její text s historickým přesahem byl také publikován v katalogu k výstavě. Po ukončení magisterského programu Kritická studia pokračuje v doktorském programu na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde vyučuje spolu s teoretikem a kritikem Diedrichem Diedrichsenem teoreticko-praktický seminář.

umělciAna de Almeida
kurátorBarbora Hájková
místoDům umění Ústí nad Labem
tagy
účinkujícíAna de Almeida
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
interviewDavid Přílučík
kategorieReportáže
publikováno17. 12. 2021
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Z tuku a města
V úvodním textu k výstavě Jana a Jiří Ševčíkovi píší: „Zkolabovaly alternativy, zkolaboval zájem společnosti a zůstala jen okrajová pozice. Viděno zevnitř, problém Východ–Západ tedy stále zůstává. Pro Západ je východní umění zajímavé jen pokud je kompatibilní produkcí nebo produktem obětí.
Slovo wee je skotským synonymem anglického little. Název A wee bit of Heritage představuje snahu o alespoň malé nahlédnutí do kulturního dědictví severo-skotského městečka Wick s téměř devíti tisíci obyvateli. Město bývalo strategickým bodem rybolovu a hlavním přístavem severu Skotska.
Situace se ale za poslední roky změnila, sledi jsou už desítky let vylovení, lov krabů nevynáší jako dřív, jaderná elektrárna je odstavena a jednou z mála věcí, které zde fungují a jsou atraktivní i pro turisty je distilérka, nukleární archiv a The Wick Heritage Museum.
Autorka reflektuje společensky konstruované kategorie zdraví a nemoci prostřednictvím fragmentární reprezentace a nevyřčenosti, skrze otisky vlastní paměti a historie, k nimž ovšem přistupuje s odstupem – jako k archivu, který uspořádává metodou selekce, variace či práce v sériích. Intimní tak prochází odosobněním a zviditelňuje mechanismy kontroly.