Z tuku a města

umělci Ana de Almeida
kurátor Barbora Hájková
instituce Dům umění Ústí nad Labem
ůčinkující Ana de Almeida
kamera David Přílučík
zvuk David Přílučík
střih David Přílučík
interview David Přílučík
kategorie Reportáže
publikováno 17. 12. 2021
jazyk Česky / English
embed

Továrna na Střekově přes sto let ovlivňuje strukturu města i kvalitu života jeho obyvatel. V době průmyslového rozvoje Johann Schicht a jeho potomci vybudovali ve městě občanskou vybavenost – polikliniku, lázně, jesle, knihovnu a pro své pracovníky i obytné domy. Po zestátnění podniku výroba pokračovala a nadále zaměstnávala velké množství nově usazeného obyvatelstva. I národní podnik Setuza spolčoval své zaměstnance a umožňoval jim realizovat „nadstavbu“, a to především při akcích Revolučního odborového hnutí, pod které spadala organizace oslav Mezinárodního dne žen, mikulášských nadílek nebo dětských táborů. Po privatizaci podniku v 90. letech provoz postupně zanikal, přesto donedávna do města vnášel ekologickou zátěž projevující se především zhoršenou kvalitou ovzduší.

Na pozadí politických a technologických změn a zanikající výroby se proto v současné době navracíme k přemýšlení o ekologické udržitelnosti, domácí ekonomice i celkovému dopadu průmyslové výroby na podobu společnosti. Tyto okolnosti umělkyně Ana de Almeida sleduje na výstavě Z tuku a města. Pracuje s archivním materiálem spojeným s průmyslovým závodem, ovšem adjustovaným do signifikantních artefaktů – ručně vyráběných mýdel.

Ana de Almeida (1987, Portugalsko)
Umělkyně s česko-portugalskými kořeny žije a pracuje ve Vídni. Ve své umělecko-výzkumné práci kriticky zkoumá širší historické a makro-ekonomické souvislosti, které utvářejí evropský prostor. Politický a sociální vývoj v Československu a podobnosti či odlišnosti s vizuální, ale i polickou kulturou v Portugalsku začala zpracovávat na základě fotografického archivu jejího otce, který v rámci socialistické výměny pobýval v Praze jako student v letech 1978–1987. Obrazový materiál uschovaný v krabici od bot byl základním stavebním kamenem pro Anin výzkumný projekt, v němž se zabývá dalšími specifickými symboly a znaky, které se vážou převážně k revolučnímu období v Portugalsku (tzv. Karafiátová revoluce) a k Sametové revoluci v Československu. Dosavadní poznatky využila na výstavě Karafiáty a Samet – Umění revoluce v Portugalsku a Československu pořádané v roce 2019 v Galerii hlavního města Prahy. Zde apropriovala významné symboly revolučních hnutí a transformovala je do podoby objektu. Její text s historickým přesahem byl také publikován v katalogu k výstavě. Po ukončení magisterského programu Kritická studia pokračuje v doktorském programu na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde vyučuje spolu s teoretikem a kritikem Diedrichem Diedrichsenem teoreticko-praktický seminář.