Reportáže

Námestie slobody

Poľský umelec Paweł Althamer (1967) sa podujal odkliať ideologicky zaťažený priestor Námestia slobody v Bratislave čistou detskou energiou. Rozhodol sa vytvoriť veľké detské pieskovisko z nefunkčnej fontány Družba. Cieľom projektu je stretnutie a komunikačné prepojenie detí školského a predškolského veku prostredníctvom hry v piesku, kreslenia a spoločného čítania knihy Janusza Korczaka Kráľ Maťko Prvý.
Stretnutie ako slávnosť detí a dospelých, by malo na námestí navodzovať oslobodzujúcu atmosféru. Dospelí sa v Althamerovom ponímaní inšpirovanom knihou Kráľ Maťko Prvý stanú „sluhami“ detí.
Udalosť Pawła Althamera prináša do Bratislavy nový rozmer umenia vo verejnom priestore a zároveň vťahuje okoloidúcich k participácii na hre s deťmi.
Projekt Námestie slobody je prvým dielom, ktoré Verejný podstavec realizuje vrámci širšie koncipovanej Dočasnej autonómnej zóny umenia – projekt BOD 0.

umělciPawel Althamer
kurátorTomáš Džadoň, Michal Moravčík, Martin Piaček, Dalibor Bača
místo_Neurčené místo
tagy
účinkujícíTomáš Džadoň, Michal Moravčík, Pawel Althamer, Zbyňo Džadoň
kameraJana Kapelová
zvukJana Kapelová
střihJana Kapelová
interviewTomáš Džadoň, Michal Moravčík
překladKwiatkowska Magdalena Natalia
kategorieReportáže
publikováno15. 8. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Námestie slobody
Slovům, která se stanou oblíbená ve světě umění, se často děje, že rychle přepadnou z jedné strany hrany na druhou. Samotná slova za to ale nemůžou. Některá z nich mají imaginativní moc, jež přesahuje jejich reálný význam. Stává se z nich zaklínadlo, které tíhou své imaginace překlopí slova za hranu sebe vyprázdnění. Dekolonizace je jedním z takových.
Alibi čechoslováků, které je historicky vyvazuje ze zodpovědnosti za éru evropského kolonialismu, se povážlivě narušuje, pokud podrobněji nahlédneme některé epizody československé historie a revidujeme postoj, který občané Československa ke koloniím a kolonizovaným zaujímali, jaké orientalizující představy vytvářeli. A nejedná se zdaleka pouze o postoj vůči lidem a kulturám mimoevropským, ale také v rámci Evropy samotné, jak ve svém díle dokládá Vobořil.