Přednášky

The image in context: forensic techniques and the inversion of perspective

Přednáška se odehrála v rámci tematického přednáškového bloku Space as Evidence. Architecture as a Tool for Defending Human and Environmental Rights.

V rámci něj se představily projekty, které využívají architektonické a prostorové analytické nástroje k vyšetřování a dokumentaci násilí, porušování lidských práv či zločinů páchaných na životním prostředí. Dovednosti architekta*ky jako je navrhování, trojrozměrné myšlení, technické kreslení a 3D modelování, vizuální zobrazení či mapování přispívají k podpoře novinářské, humanitární či právní praxe – k vyšetřování a vyprávění příběhů, které jsou ve veřejném zájmu.

 Jasper Julius Humpert je multidisciplinární výzkumník a umělec. V organizacích Forensic Architecture a Forensis pomáhá s vizuálním a textovým výzkumem. Zaměřuje se na interpretaci překrývání psaného a viděného a jeho výzkum se točí kolem zkoumání státní brutality, mimosoudního násilí a režimů ničení životního prostředí.

přístupnosten audio
místoGalerie Jaroslava Fragnera
tagy
účinkujícíJasper Humpert
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
kategoriePřednášky
publikováno29. 11. 2024
délka0:50:35
jazykEnglish / Česky
embedlink icon
arrow down
související
The image in context: forensic techniques and the inversion of perspective
Conceptualized by Zbyněk Baladrán, Vít Bohal, Dustin Breitling and Václav Janoščík, the conference brings together theorists, artists and organizers who collaborate and elaborate on their visions in order to discover junctures of overlap for thinking about the emancipatory potentials of the future.
Pracovní rozpravy o hledání imaginace digitality s ústředním tématem: vypnutí počítače jako okamžik podvolení se.
Palo Fabuš a Luboš Svoboda se ve svých rozhovorech věnují úvahám o digitalitě, tomu, jak se o ní dá mluvit z perspektivy filozofie a poezie. Společný zájem na rozplétání současného myšlení, představivosti či řeči ovlivněné technologiemi krystalizuje v ostrém řezu vypínání počítače jako východisku pro definování osmózy prázdné statiky pokoje a počítačem roztočených tužeb.
Kolektiv Rotor funguje v Bruselu již od roku 2005. Ve své činnosti kombinují praktické, výzkumné a kurátorské přístupy při vytváření kritických postojů k používání a znovuužívání materiálních zdrojů ve stavebním průmyslu a architektuře. Architektura je pro ně především objektem recyklace. Přistupují k ní v opačné fázi jejího procesu, totiž v momentu, kdy je určena k transformaci či demolici.
Výstava si zahrává s představou meziplanetárního eskapismu – mentální hrou na únik do jiných světů. Čím se ale taková vesmírná cesta stává pro své pasažéry? Záchranou, nebo vězením, v němž už nezbývá nic jiného, ​​​​​​​​​​​​​​​​​​než vzpomínky? Střípky, které si lidský mozek sestavuje do nových abstraktních konceptů?