dekolonizace 21 výsledků

dekolonizace
Více-než-oceánská perspektiva je spekulací o vnímání, emocích, inteligenci a schopnosti jednat. Přináší s sebou příliv dekoloniálního myšlení, posthumanismu, materiálního feminismu, queer ekologií, mediální teorie a spirituality, které se v této vlně prolínají skrze mezioborovou estetiku a environmentální spravedlnost.
Jiří Žák
Gabi Ngcobo (*1974), původem z Johannesburgu, je kurátorka a pedagožka, která aktivně participuje na uměleckých projektech nejen v Jižní Africe, ale i v globálním měřítku. Je vedoucí kurátorkou 10. ročníku Berlínského bienále.
Las Nietas de Nonó jsou umělecké duo; sestry Lydela (*1979) a Michel (*1982). Žijí v Barrio San Antón, v napůl venkovské a napůl indrustriální části Caroliny v Puerto Ricu. Ve svém umělecké praxi se soustředí na zobecnění vlastní rodiné historie na širší perspektivu socio-ekonomického stavu Puerto Rica, a historických kořenů tohoto stavu.
Sissel M. Bergh
Umělkyně Sissel Mutale Bergh popisuje svůj nejnovější film s názvem Elmie, což v sámštině znamená „nebe“, „vzduch“ nebo „bouře“, jako dokumentární báseň a lamentaci nad vzduchem, dýcháním, ptáky, horami a větrnou energií. Několik let sledovala výstavbu průmyslových větrných elektráren - i odpor proti nim - ve Fosenu, jižní oblasti známé tradičním chovem sobů v Åerjel Fovsen Njaarke Sijte.
Jan Rousek, Tomáš Vobořil, Ondřej Doskočil
Slovům, která se stanou oblíbená ve světě umění, se často děje, že rychle přepadnou z jedné strany hrany na druhou. Samotná slova za to ale nemůžou. Některá z nich mají imaginativní moc, jež přesahuje jejich reálný význam. Stává se z nich zaklínadlo, které tíhou své imaginace překlopí slova za hranu sebe vyprázdnění. Dekolonizace je jedním z takových.
Jan Pfeiffer
Výstava Jana Pfeiffera zkoumá, jak architektura a urbánní prostory uchovávají energii a myšlenky, které do nich byly vtištěny, a sleduje autorovu cestu od osobních zážitků k obecným symbolům. Pomocí černobílých fotografií a modelů intuitivně propojuje vzdálené prvky – od plamene v Ramaláhu po korunu Staroměstské mostecké věže – do poetické konstrukce o architektonických "zřídlech".
Jan Rousek
Video chápe autor jako součást dekolonizačního procesu v rámci historie československé kinematografie. Jeho konceptuální metoda práce je založena na dekonstrukci a reinterpretaci původních scén z československých filmů Křik (Jaromil Jireš, 1963), Jak básníci přichází o iluze (Dušan Klein, 1984) a Dědictví aneb Kurvahošigutntag (Věra Chytilová, 1992). Ve všech vystupují stereotypně zachycené černošské postavy.
Laura Robson
Přednáška se zabývá vývojem masového palestinského vysídlení jako válečné zbraně, nástroje budování státu a nástroje pro prosazování vizí imperiálního internacionalismu. Sleduje, jak se Palestina stala místem pro rozvoj specifického moderního režimu uprchlictví zaměřeného na dekoloniální zadržování – proces, který probíhá až do současnosti.
Pavel Nádvorník
K fotografování Romů se Pavel Nádvorník dostal v roce 1986 v rámci snahy o přijetí na fotografické studium na pražské FAMU. „Cikáni“ na Nádvorníkových fotografiích jsou čtvrtstoletí po jejich fotografické romantizaci zcela jiní, jsou tragickou součástí popkultury pozdního socialismu, plné lákavých plakátů a pašovaného videa.
Tomáš Vobořil
Alibi čechoslováků, které je historicky vyvazuje ze zodpovědnosti za éru evropského kolonialismu, se povážlivě narušuje, pokud podrobněji nahlédneme některé epizody československé historie a revidujeme postoj, který občané Československa ke koloniím a kolonizovaným zaujímali, jaké orientalizující představy vytvářeli. A nejedná se zdaleka pouze o postoj vůči lidem a kulturám mimoevropským, ale také v rámci Evropy samotné, jak ve svém díle dokládá Vobořil.