Přednášky

contra Animalia ipsis: Performativní přednáška o historii soudů se zvířaty

Jakým způsobem byla v evropské historii utvářena legální odpovědnost mezi lidmi a zvířaty? Na základě původního výzkumu autorky Sáry Märc, Contra Animalia Ipsis sleduje málo známé epizody z evropského soudnictví, v níž se na lavici obžalovaných objevovala zvířata obviněná ze závažných provinění vůči člověku.

Tyto procesy, jež mohou být z dnešního pohledu považovány za satirické příběhy ze světa fantazie,  jsou doloženou  kapitolou ve vývoji evropské legislativy od 9. do 20. století, v níž byla zvířata ve specifických případech považována za morálně odpovědné a vědomé členstvo společnosti. V contra Animalia Ipsis tyto příběhy ožily performativní formou v první prezentaci tohoto ojedinělého projektu pro českou veřejnost. Nejenže soudy se zvířaty komplikují představy o racionální historii moderního člověka a jeho subjektivity, ale přináší také dalekosáhlé otázky o etice vztahu k přírodě v současné době ekologické krize. 

 

Sára Märc je umělecká výzkumnice a kurátorka. Ve své praxi se věnuje více-než-lidským příběhům a nelidskému extraktivismu. V současné době působí jako kurátorka v etc. galerii v Praze.  

 

 

Koncept, přednášející: Sára Märc

Performerka: Johana Schmidtmajerová

Textil: Tereza Dvořáková ~ Vivat život

Produkce: Hana Kozubová

Koordinace: Alena Kotyza

umělciSára Märc
kurátorHana Janečková
místoHolešovická šachta
tagy
účinkujícíSára Märc
kameraVeronika Švecová
zvukVeronika Švecová
střihVeronika Švecová
interviewVeronika Švecová
kategoriePřednášky
publikováno11. 12. 2025
délka0:45:18
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
contra Animalia ipsis: Performativní přednáška o historii soudů se zvířaty
Co je to? Ukliďte to, ukliďte se, uklidněte se! Kukejte, oukejte! Prosím Vás, a to je pravda, to s tím kosem? Jako že je černej? No snad ano. Rozhodně se to říká. Nemyslím si ale, že v lese straší. Chudáci bubáci. Ti starší. Obrazy hovoří, těžko se o nich… Hoří!
V srdci Madridu leží po bouři klidný, byť zpustošený lesopark. Pastevectvo, ovce a psi se procházejí mezi větvemi vyvrácených stromů. V ptačím zpěvu, třepotu listí a šumu okolního velkoměsta se může jednoduše ztratit soustředěný šepot stáda. Staré zdi i nové bariéry uzavírají toto území. V noci se jeho hranice na vrcholu kopce rozplývají. Pod černou oblohou se vynořují obrysy jeho obyvatel. Země rezonuje a město se třpytí.
Volavka je film o parku Stromovka, ale nejen o něm. Možná je spíš záznamem o nás, lidech. O tom, jaké aktivity v místech městských parků provozujeme - a neexplicitně tím ukazuje, nakolik jsme vzájemně formováni: lidé parkem a park lidmi.
Jakou úlohu parkům v dnešní společnosti a v našem každodenním bytí dáváme?