Biosémiotické Borneo a jiné lesy

umělci Nabil Ahmed, Ursula Biemann
kurátor Mariana Serranová
místo tranzitdisplay
tagy antropocén ekologie pohyblivý obraz půda umělecký výzkum V angličtině zvíře
ůčinkující Nabil Ahmed, Ursula Biemann
kamera Jan Vidlička
zvuk Jan Vidlička
střih Jan Vidlička
kategorie Artist Talks
publikováno 10. 10. 2016
jazyk Česky / English
embed link icon

Z fenomenologické perspektivy je vytváření významu individuálním, na jazyce založeným procesem, který se odehrává v našem mozku. Nabil Ahmed a Ursula Biemann ve svém filmovém projektu natočeném na Borneu čerpali z biosémiotiky, která vztahuje sémiotické premisy na všechny živé tvory – je založená na myšlence, že život je ve své povaze sémiotický. Přenesení významu mimo lingvistickou oblast má okamžité dopady na to, jak rozumíme tomu, kde a jak se realita manifestuje, což je hlavním zájmem umělecké praxe. Autorská dvojice umělců představí projekt Biosémiotické Borneo i další individuální výzkumné a umělecké projekty spojené s lesy. Ursula Biemann bude řešit kosmopolitická témata týkající se práv přírody v ekvádorské Amazonii v souvislosti s projektem Lesní zákon.

Nabil Ahmed se bude zabývat lesem coby materiálním a politickým předpokladem, přičemž bude vycházet ze svého průběžného výzkumu životního prostředí a konfliktu v Západní Papuy a týmového kurátorského projektu, který se věnuje hudbě, ropě a duchům předků v ekvádorské Amazonii.

Ursula Biemann je umělkyně, publicistka a autorka video esejí žijící ve švýcarském Curychu. Její umělecká praxe je založená především na výzkumu a zahrnuje terénní práci v odlehlých lokalitách, kde zkoumá klimatické změny a ekologii ropy a vody, například v nedávných projektech Subatlantic (2016), Forest Law (2014) nebo Deep Weather (2013). Ve své rané praxi se zaměřovala na geografii mobility, jak dokládá její exponovaný uměleckovýzkumný projekt Sahara Chronicle, který se zabýval tajnými migračními sítěmi. Její videoinstalace jsou vystavovány po celém světě, v muzeích i na mezinárodních uměleckých přehlídkách v Liverpoolu, Šardžá, Šanghaji, Seville, Istanbulu, Montrealu, Benátkách a São Paulu. Její sólové výstavy hostily instituce jako Neuer Berliner Kunstverein, Bildmuseet ve švédském Umeå, Lentos Museum v Linci nebo curyšský Helmhaus. Ursula Biemann je držitelkou švýcarské umělecké ceny Prix Meret Oppenheim a čestného doktorátu v oboru humanitních věd od švédské univerzity v Umeå.

Nabil Ahmed je badatel, publicista a pedagog, přednášející v současné době dějiny a teorii na The Cass School of Architecture při London Metropolitan University. Věnuje se environmentálnímu konfliktu a forenzní architektuře. Jeho příspěvky se objevují v akademických periodicích, časopisech a nejrůznějších odborných publikacích, jako například Third Text, Volume, nebo Forensis: The Architecture of Public Truth (Sternberg, 2014). Podílel se na dvouletém projektu o antropocénu (The Anthropocene Project v letech 2013-14) v berlínském Haus der Kulturen der Welt a v současnosti je jedním z vedoucích projektu Nature, Labour, Land, připravovaném pro letošní architektonické trienále v Oslu. Spoluzaložil londýnskou organizaci zabývající se zvukovým uměním. Získal doktorát na prestižní Goldsmiths na University of London.

související s
Biosémiotické Borneo a jiné lesy

Živáčci

Život na Zemi prošel nějakými čtyřmi miliardami let evoluce a po celou dobu se vyvíjel pospolu, propleten sítí intimních vztahů. Máme společného předka, všichni potřebujeme k životu ty samé sloučeniny a i naše stavba těla je podobná, proto si navzájem rozumíme.
0:43:23

Miloš Vojtěchovský

Vojtěchovský dlouhodobě polemizuje s tím, kam nás a naši planetu mohou dovést vynálezy (dosaďme si cokoliv: stroje, technologie, vědu, západní tradici poznání…), které používáme bez hlubšího přemýšlení o důsledcích, jež způsobují. Sdílí potřebu neustálé revize prostředků, které používáme k poznávání světa, přemýšlí o našich schopnostech koordinovat mezioborovou výchovu a o hlavních úkolech současného umění.

Gesta emancipace

Strategie umění ve veřejném prostoru zahrnují pestrou škálu uměleckých postupů. Umění může demonstrovat ekologičtější a etičtější způsoby vzájemného chování. Poskytovat příležitosti pro kolektivní účast a sebevyjádření, historickou reflexi a komunitní dialog. Přispívat k našim sociálním, prostorovým a politickým topologiím tím, že navrhuje nové sociální modely, vylepšuje fyzickou infrastrukturu a zabývá se jejím designem. Může ale také legitimizovat ekonomické či politické zájmy, které nepřinášejí prospěch širší veřejnosti.
0:36:52

Design Antropocénu

Na přelomu 60. a 70. let vrcholil v architektuře a designu přístup, podle kterého mohou uměle navržené systémy napodobovat systémy přírodní a společně vytvářet symbiotické asambláže umožňující fungování lidské civilizace na Zemi. Paradigma kontroly se však od té doby otřáslo v základech a jestliže se stále snažíme ho křísit, je to proto, že nové se ještě nepodařilo jasně pojmenovat. Design Antropocénu může být praktickým naplněním těchto nevyřčených vzorců.