Profily

Stefan Tiron / Bucharest, Dogs, Greenwashing and Culture Hacking

„Jejich hlaví téma je: mít výstavu, být pozván a nic víc!“, tvrdí Stefan Tiron o vizuálních umělcích v Bukarešti v protikladu s aktivitami současně vykořeněného Národního centra tance v Bukarešťi (CNDB). 

Reportáž především odkrýrvá širší společenské souvislosti v Rumunsku a to vnímání sama sebe, důležitost bukurešťských psů na ulici a nekalé praktiky v rozšiřování nepravdivých informací velkých firem. K nejagresivějšímu vývoji kapitalismu v Evropě je bohužel místní společností pasivně přihlíženo. Kontury pomalu se rodící občanské společnosti můžeme právě vidět na radikálních intervencích státem zrušeného CNDB. Jednu z klíčových performancí 2012, Ultima Apocalipsa od Florina Fluerase, Iona Dumitrescu, Iuliany Stoianescu nám popsal kulturní kritik a kurátor Stefan Tiron.

Stefan Tiron (b. 1976) writes currently on the subjects of music, clubs, comic books, fashion, movies, Japanese underground, mass and popular culture for the following periodicals and platforms: Arhitext Design, Octogon Art & Architecture, IDEA Art & Society, the parasitic mag Tura_bar, Noise.ro, Re:publik, Imago, Archis, Praesens, Springerin, Target Trash, Observatorul Cultural, Igloo: habitat si arhitectura, Games on three inches, Cotidianul Weekend supplement, Rocka Rolla, Intermedia, Artelier, SUNETE, Underconstruction (Berlin Database), alternativ.ro, conset.org, groaza.ro, e-wac.org, monochrom.at

 

umělciArtleaks, Florin Flueras, Iuliana Stoianescu, Stefan Tiron, Postspectacle, Ion Dumitrescu
místoBucharest
tagy
účinkujícíStefan Tiron
kameraFrantišek Zachoval
zvukFrantišek Zachoval
střihFrantišek Zachoval
interviewFrantišek Zachoval
kategorieProfily
publikováno11. 4. 2012
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Stefan Tiron / Bucharest, Dogs, Greenwashing and Culture Hacking
Zatímco kdysi v dětském pokojíčku trval pocit nepatřičnosti jen okamžik – stačilo překonat spánkovou paralýzu, posadit se, rozsvítit lampu a několika pohyby přimět přehrávač k poslušnosti.
V galerii 35m2 jsou prezentovány dvě monumentální díla, dvě odlišná prostředí. Oba prostory vycházejí ze stejného materiálového kontextu, materiálového jazyka. Přesto každá z těchto realizací útočí na jiné smysly pomocí jiné techniky a materiálu.
Tyto nové prostorové konfigurace, stavby, instalace, které formují naši prostorovou orientaci, navigaci prostorem, přednostně útočí na naše základní smysly, na naši smyslovou paměť, na naši individuální/privátní paměť.