Reportáže

Negativní film

V roce 1979 jsem našel v Olomouci na ulici vyvolaný negativní film. V temné komoře jsem z něj na fotografické papíry zvětšil všechny snímky. Osvit jednotlivých políček negativu trval stejnou dobu a nebral v potaz rozdílnost expozice. Příběh byl vyvolán a ustálen. Tvar dokumnetu vykreslil svoji strukturu, frekvenci a četnost, ostrost a rozmlženost, tmavost a světlost, hustotu a řídkost, skutečnost a snovost. 31 spojitých obrazů, pás pevné paměti, zhmotněného času.
V roce 1996 jsem nalezený příběh vystavil. Bylo to v rámci kolektivní expozice Ztráty a nálezy v olomouckém Divadle hudby. Nikdo nijak zvlášť nereagoval. Jen náhodně přítomný Thomas Busch pravil, že je to “surreal – neskutečné”, nevěřícně kroutil hlavou a dlouze se smál.
Uběhlo dalších 17 let. Příběh se nezměnil. Je stále stejný, zapsaný v časové ose negativního filmu, jehož pozitivní obraz je jen pomůckou pro slabozraké. Změnili se čtenáři a s nimi způsoby čtení. Mezery před, za a mezi obrazy jsou naplňovány jinými významy a představami. Prostor uvnitř obrazů se však změnám brání. Příběh je fixní, prostě přítomný. Dnes, stejně jako před čtyřiatřiceti lety. Otázka možností jeho proměny není exaktní. Je třeba se ptát jinak: Jde o příběh zobrazujícího nebo zobrazovaného? Příběh fotografie, fotografovaného nebo fotografií?

Vladimír Havlík

umělciVladimír Havlík
kurátorMatouš Mědílek
místoGalerie Ferdinanda Baumanna
tagy
účinkujícíVladimír Havlík, Ostrý zub
kameraJiří Havlíček
zvukJiří Havlíček
střihJiří Havlíček
kategorieReportáže
publikováno19. 4. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Negativní film
Během necelého jednoho roku se brněnský malíř a performer Václav Stratil několikrát sešel v nahrávacím studiu s mladým slovenským hudebníkem Panáčikem. Výsledkem jejich sessions byla vedle Stratilova hostování na Panáčikově albu Mrakodrap a pořízení záznamů Stratilovy písničkářské produkce rovněž společná devítiminutová kompozice představená v Drdova Gallery.