Reportáže

nic než plocha

Slovenského maliara Františka Demetera zaujímajú možnosti a hranice závesného obrazu, maľby ako takej.
Na výstave v galérii SPZ dekonštruuje svoju rozmernú maliarsku inštaláciu s názvom „Plátno na stojane“
(2014) a reaguje priamo na priestor galérie. Je maľba plošná? Je maľba statická? Je maľba plátno? Ako
funguje maľba v priestore a čo ju rámuje? Dráždivé otázky bez vopred jasných odpovedí vedú Demetera
k ďalším krokom ako sa vysporiadať s problémami maľby a obrazu. Maľba je u Demetera procesom,
vrstvením, pridávaním a odoberaním materiálu. Diváci sa stávajú aktérmi v jeho inštalácii.

Gabriela Kisová

umělciMagdalena Kwiatkowska, František Demeter
místoGalerie SPZ
tagy
účinkujícíRobert Šalanda, František Demeter
kameraRadim Labuda
zvukRadim Labuda
střihRadim Labuda
interviewRadim Labuda
překladPalo Fabuš
kategorieReportáže
publikováno21. 2. 2015
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
nic než plocha
Výstava upozorňuje na umělecké zpracovaní rámů, soklů nebo i vitrín. Právě nyní můžeme hovořit o určité romantizující renesanci používání výrazných principů napomáhajících autorovi vtáhnout diváka do světa uvnitř rámu podobně jako magické portály teleportující do jiné dimenze. Pro některé umělce proces tvorby nekončí blindrámem, sochou umístěnou na univerzální sokl a objektem uzavřeným do sterilní unifikované vitríny jako pod skleněný zvon.
Koncept výstavy je založen na ideové konvergenci díla Catherine Radosy a Jaroslava Vargy, spočívající v odhalování fyzických i symbolických stop minulosti. Oba umělci zkoumají tyto relikty minulých časů a dob z hlediska kolektivní paměti a mechanismů jejího ukládání.
Proluka je vyprázdněným místem, mezerou po minulé situaci, která může být znovu zaplněna. Instalace Colonne / Révolution zachycuje v trojprojekci neustálý koloběh monumentu. Období revoluční Pařížské komuny je ve Francii stále problematickým obdobím, podobně jako u nás například období socialismu: docházelo a dochází k jeho reinterpretaci, tabuizaci či marginalizaci.
Tuto výstavu drží pohromadě rozpor. V klasické logice by takový výrok neobstál, protože pojem rozpor se v ní vztahuje pouze na případy, kdy se dvě abstraktní hodnoty vylučují, a nemohou tak společně utvářet cokoliv nového.