Reportáže

nic než plocha

Slovenského maliara Františka Demetera zaujímajú možnosti a hranice závesného obrazu, maľby ako takej.
Na výstave v galérii SPZ dekonštruuje svoju rozmernú maliarsku inštaláciu s názvom „Plátno na stojane“
(2014) a reaguje priamo na priestor galérie. Je maľba plošná? Je maľba statická? Je maľba plátno? Ako
funguje maľba v priestore a čo ju rámuje? Dráždivé otázky bez vopred jasných odpovedí vedú Demetera
k ďalším krokom ako sa vysporiadať s problémami maľby a obrazu. Maľba je u Demetera procesom,
vrstvením, pridávaním a odoberaním materiálu. Diváci sa stávajú aktérmi v jeho inštalácii.

Gabriela Kisová

umělciMagdalena Kwiatkowska, František Demeter
místoGalerie SPZ
tagy
účinkujícíRobert Šalanda, František Demeter
kameraRadim Labuda
zvukRadim Labuda
střihRadim Labuda
interviewRadim Labuda
překladPalo Fabuš
kategorieReportáže
publikováno21. 2. 2015
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
nic než plocha
Výstava není historickým průřezem tvorby Ester Krumbachové (přestože jej reflektuje), ale spíše rozsáhlou sítí původního materiálu, mnoha textů, obrazů a artefaktů, kterými se Krumbachová po celý život zabývala a obklopovala. Primárně tedy představuje archiv/pozůstalost Ester Krumbachové, a to v tematických blocích, které jsou vzájemně provázané; umožňují tak odkrýt její uvažování o kostýmní tvorbě, zejména o úloze detailu a využití barev, o provázanosti významu, výtvarné formy a celkové atmosféry filmu, o práci s textem kopírujícím mluvený projev a lidové vyprávění spíše než vysoký literární styl, její vztah k magii, realismu, subjektivitě, mužské a ženské polaritě nebo hierarchii druhů i společenských a pracovních pozic.
Koncepce výstavy vyrůstá ze vzájemného dialogu historických děl, která byla v roce 1993 prezentována tehdy se etablujícím okruhem ústeckých autorek a autorů na dvou vydáních výstavy NARUŠENÁ ROVNOVÁHA v Obecním domě v Praze a v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem, a zcela nových projektů mladších umělkyň a umělců narozených v perimetru osmdesátých let dvacátého století, kteří především v době svých vysokoškolských studií měli možnost poznat atmosféru Ústí nad Labem a tento prožitek je nasměroval k rozvoji jejich autentických tvůrčích postojů.