O auře a její apropriaci

Projekt Svatozář klade otázky o povaze a působení uměleckého díla v dnešním kulturním kontextu a zkoumá problematiku remediace uměleckého díla a hypotetickou existenci jeho „aury“. Instalace porovnává původní formát ikonického díla, kterým je obraz Kazimíra Maleviče Černý čtverec, s formátem filmového efektu a kombinuje projekci smyčky 8 mm filmu s digitální projekcí smyčky 3D renderu a fotografiemi.

„Definice pojmu aura uměleckého díla vychází z textu Waltera Benjamina Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti z roku 1936, kde auru definuje jako ,tady a teď‘ originálu, jedinečný moment setkání diváka s dílem. Ve výkladech termínu není v encyklopediích a slovnících Benjamin většinou citován a definice se často liší. Převažují odkazy k pojmu aureola a přeneseně mandorla, nebo svatozář – a odtud pochází název, který jsem pro projekt zvolil.

Malevičův Čtverec jsem re-dokumentoval a vizualizoval pomocí nástrojů videa a klasického filmu za užití takzvaného dolly zoom effectu, který byl poprvé uplatněn ve filmu Alfreda Hitchcocka Vertigo. Dolly effect je produkční nástroj manipulující modus percepce diváka s cílem zdůraznit význam objektu v popředí záběru – zcizující efekt, během něhož dochází k optické manipulaci perspektivy záběru. Vzniká jednoduchým principem pohybu kamery, při kterém kamera ovládá přiblížení / oddálení objektivu v protisměru posunu kamery směrem k objektu. Popředí záběru pak zůstává zdánlivě neměnné, zatímco rámcové pole zobrazení (pozadí) vidíme v jiné perspektivě. Efekt má celou řadou kulturních konotací a byl někdy označován jako stereotyp nebo klišé.

Jako první vznikla ideální verze videa, virtuální 3D simulace z muzejní expozice avantgardy v Tretjakovské galerii na Krymskom Valu. Videosekvenci jsem zkonstruoval podle amatérské fotografie. Jako druhá interpretace vznikla série krátkých záznamů na Super 8 mm barevný film přímo v moskevské expozici. Při uvažování nad výstupem projektu jsem se rozhodl prezentovat film a video v kontextu, který je vzájemně nekonfrontuje. Digitální projekce simuluje filmovou estetiku žánru sci-fi, pohled do sebe se propadající antihmoty, nebo černé díry.“

Jan Brož, říjen 2010

umělciJan Brož
kurátorJiří Černický
místoŠkolská 28: Komunikační prostor
tagy
účinkujícíJan Brož, Jiří Černický
kameraMartin Bražina
zvukMartin Bražina
střihMartin Bražina
interviewMartin Bražina
překladEva Maršíková
publikováno22. 11. 2010
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
O auře a její apropriaci
Medzinárodný úspech je vo všeobecnosti považovaný za jednu z najvyšších dosiahnuteľných mét, a to tak v kariére umelca, ako aj v mnohých iných odboroch – vo vede, športe, biznise aj politike. A izolácia každej umeleckej scény je do značnej miery dôsledkom nedostatočných medzinárodných kontaktov v minulosti. Ako je však možné zaujať mienkotvorných kurátorov rozhodujúcich o akvizí ciách do najvýznamnejších svetových múzeí tak, aby sa aj umenie z periférie dostalo do ich pozornosti?