O auře a její apropriaci

Projekt Svatozář klade otázky o povaze a působení uměleckého díla v dnešním kulturním kontextu a zkoumá problematiku remediace uměleckého díla a hypotetickou existenci jeho „aury“. Instalace porovnává původní formát ikonického díla, kterým je obraz Kazimíra Maleviče Černý čtverec, s formátem filmového efektu a kombinuje projekci smyčky 8 mm filmu s digitální projekcí smyčky 3D renderu a fotografiemi.

„Definice pojmu aura uměleckého díla vychází z textu Waltera Benjamina Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti z roku 1936, kde auru definuje jako ,tady a teď‘ originálu, jedinečný moment setkání diváka s dílem. Ve výkladech termínu není v encyklopediích a slovnících Benjamin většinou citován a definice se často liší. Převažují odkazy k pojmu aureola a přeneseně mandorla, nebo svatozář – a odtud pochází název, který jsem pro projekt zvolil.

Malevičův Čtverec jsem re-dokumentoval a vizualizoval pomocí nástrojů videa a klasického filmu za užití takzvaného dolly zoom effectu, který byl poprvé uplatněn ve filmu Alfreda Hitchcocka Vertigo. Dolly effect je produkční nástroj manipulující modus percepce diváka s cílem zdůraznit význam objektu v popředí záběru – zcizující efekt, během něhož dochází k optické manipulaci perspektivy záběru. Vzniká jednoduchým principem pohybu kamery, při kterém kamera ovládá přiblížení / oddálení objektivu v protisměru posunu kamery směrem k objektu. Popředí záběru pak zůstává zdánlivě neměnné, zatímco rámcové pole zobrazení (pozadí) vidíme v jiné perspektivě. Efekt má celou řadou kulturních konotací a byl někdy označován jako stereotyp nebo klišé.

Jako první vznikla ideální verze videa, virtuální 3D simulace z muzejní expozice avantgardy v Tretjakovské galerii na Krymskom Valu. Videosekvenci jsem zkonstruoval podle amatérské fotografie. Jako druhá interpretace vznikla série krátkých záznamů na Super 8 mm barevný film přímo v moskevské expozici. Při uvažování nad výstupem projektu jsem se rozhodl prezentovat film a video v kontextu, který je vzájemně nekonfrontuje. Digitální projekce simuluje filmovou estetiku žánru sci-fi, pohled do sebe se propadající antihmoty, nebo černé díry.“

Jan Brož, říjen 2010

umělciJan Brož
kurátorJiří Černický
místoŠkolská 28: Komunikační prostor
tagy
účinkujícíJan Brož, Jiří Černický
kameraMartin Bražina
zvukMartin Bražina
střihMartin Bražina
interviewMartin Bražina
překladEva Maršíková
publikováno22. 11. 2010
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
O auře a její apropriaci
Zatímco Marina Abramovič i nadále bude těžit ze své pozice burzovního hráče, který správně investoval svůj vlastní krví vydřený kapitál do výnosné megakorporace jmenující se Art World, Václav Pišvejc naopak ve svém boji za uznání navždy zůstane především sisyfovským mýtem a otazníkem visícím nad normalitou i normalizací dnešní kultury.
Problémy politiky a ekologie jsou skličující, nelze ale přehlížet tíživé události a dlouhodobý stres či trauma přeživších přírodních a antropogenních katastrof. Utrpení, které vidíme v médiích, není v pořádku. Spletenec dlouhodobých i náhlých krizí je prostorem pro rezignaci, blokády a katastrofické fantazie, říká se tomu doomscrolling. Není divu, když se situace objektivně zhoršuje, i tak vlastně máme pocit, že ještě nenastal extrém?