Reportáže

Pohlceni v hloubi houští II

Interaktivní prostorová instalace Pohlceni v hloubi houští II, která se poprvé představuje v prostředí Prahy, funguje na principu virtuální hry, jež otevírá nové možnosti estetických a ekologických intervencí v městském prostoru.

Zážitkový a zábavný aspekt hry nabízí možný způsob, jak lze čelit složitým souvislostem ekologických katastrof v moderním městském prostředí, kde nás často dusí pocity viny a bezmoci. Projekt je instalován v galerii Národní technické knihovny – jedné z nejexperimentálnějších českých knihovních budov – coby amalgám interaktivních soch spojených s audiovizuálním obsahem a virtuální krajinou. Svou formou nás vyzývá ke zkoumání vzájemného vlivu digitálního prostředí a přírodních ekosystémů, které se snaží simulovat. Rozvíjí tak diskurz na pomezí dat, technologie a ekologie.

Efekt instalace se odvíjí od aktivní účasti návštěvnic a návštěvníků, kteří svou (inter)akcí přímo ovlivňují podobu simulované krajiny a sugestivní zvukové kulisy. Interaktivní zážitek instalace bude zpřístupněn jednotlivým skupinám hráčů a hráček během speciálně organizovaných herních setkání pod vedením uměleckého dua. Účastníci hry se budou moci vtělit do ne-lidských bytostí, které představují různé komponenty městského prostředí.

Jak můžeme posílit celkovou odolnost ohřívajícího se města, namísto neustálého zpětného napravování těchto změn? Jak se tyto problémy zhmotňují v životě obyvatel Prahy a co to znamená pro ekosystémy města?

Eloïse Bonneviot (FR, 1986) a Anne de Boer (NL, 1987) tvoří jako umělecké duo již přes 10 let a aktuálně působí v Berlíně. Ve své praxi se zaměřují na mezidruhové vztahy, klimatickou úzkost a spekulace ohledně budování našich světů. Využívají různé typy herních prvků, pomocí nichž společně vytvářejí představy o naší budoucnosti v době ekologického kolapsu. Zaměřují se na digitální kulturu, technologie a DIY tvorbu, přičemž pečlivě vybírají materiály použité ve svých dílech z hlediska provázanosti s okolím. Jejich experimenty plodí instalace a performativní díla, která interagují s publikem i jinak než tradičními výstavními formáty. V letech 2014 až 2022 působily pod názvem Mycological Twist a mezi lety 2011 a 2020 byly součástí kolektivu HARD-CORE.

umělciEloïse Bonneviot, Anne de Boer
kurátorVeronika Čechová
místoNTK
tagy
účinkujícíVeronika Čechová, Eloïse Bonneviot, Anne de Boer
kameraIvan Svoboda
zvukIvan Svoboda
střihIvan Svoboda
interviewIvan Svoboda
organizátorSpolečnost Jindřicha Chalupeckého
playlistySpolečnost Jindřicha Chalupeckého
kategorieReportáže
publikováno30. 4. 2024
délka0:04:05
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Pohlceni v hloubi houští II
Problémy politiky a ekologie jsou skličující, nelze ale přehlížet tíživé události a dlouhodobý stres či trauma přeživších přírodních a antropogenních katastrof. Utrpení, které vidíme v médiích, není v pořádku. Spletenec dlouhodobých i náhlých krizí je prostorem pro rezignaci, blokády a katastrofické fantazie, říká se tomu doomscrolling. Není divu, když se situace objektivně zhoršuje, i tak vlastně máme pocit, že ještě nenastal extrém?
Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.
V současné době se setkáváme s tím, že o těchto změnách a katastrofách slyšíme v regionální veřejné debatě mluvit lidi z vědy, úřadů nebo politiky, kteří pro popis probíhajících změn a blížících se katastrof využívají autoritu expertních obrazů. Obrazy vymykající se zavedeným normám vědecké reprezentace ve veřejném prostoru nevidíme, a hlasy těch, jichž se tyto změny bezprostředně dotýkají, je slyšet ve veřejné debatě buď málo, nebo vůbec. Přítomnost planety jako aktivní síly produkující vlastní obrazy a způsoby jejich sdílení ale dává moc právě těmto alternativním hlasům, jazykům a obrazům.
První, bezprostřední vlna eskapistické melancholie otevřela téma péče o duševní zdraví a zdůraznila nutnost empatie jako základní výbavy pro přežití. Pandemie současně prohloubila nerovnosti a zvýraznila neudržitelnost ekonomického uspořádání růstu. To vše v dílech této generace nahrává holistickému přístupu k léčení a vytváří třaskavou směs upřímné sounáležitosti ve stavu rozšířeného vědomí i kritického odstupu a ironie vůči marketingovému esoterismu.