Reportáže

Odhalení sochy

Sochařský projekt určený do Třeboně, který se vztahuje k umísťování umění do veřejného prostoru a jeho vnímání ze strany veřejnosti.

Kontext a historie místa kolem prázdného soklu v parku je zadáním k volné autorské interpretaci původní sochy Anděla Ochranitele. Všechny plánované realizace specificky pracují s pojmem sochařství a prací ve veřejném prostoru, která často představuje složité a problematické téma. Snahou projektu je umožnit studentům sochařství a začínajícím autorům zkušenost s realizací tohoto typu. Záměrem je vytvoření platformy, která umožňuje vznik nových uměleckých děl a podporuje mladé autory.

V minulém roce proběhla první část experimentálního projektu, během které vytvořil Matouš Lipus vizuální studii k následným realizacím, které budou probíhat tento rok. V horizontu příštích let by měla následovat uvažovaná realizace a umístění sochy stálého charakteru, která by adekvátně nahradila sochu původní.

První z krátkodobých realizací (autoři: Anna Hulačová a Václav Litvan) vznikla během Anifilmu.

Další sochařská realizace je plánována na podzim roku 2014.

umělciAnna Hulačová, Václav Litvan
kurátorBarbora Ševčíková, Matouš Lipus
místo_Neurčené místo
tagy
účinkujícíBarbora Ševčíková, Matouš Lipus, Anna Hulačová, Václav Litvan
kameraNikola Brabcová
zvukNikola Brabcová
střihNikola Brabcová
interviewNikola Brabcová
překladAdéla Dörnerová
kategorieReportáže
publikováno3. 6. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Odhalení sochy
Když v roce 1990 podal Jan Knoflíček, bývalý ekonomický náměstek Ústředního ředitelství Československého filmu, návrh na transformaci podniku na akciovou společnost, byl jeho projekt schválen, ačkoliv vykazoval fatální nedostatky ‒ neobsahoval soupis majetku ani způsob nakládání s výrobními právy.
Akciová společnost Krátký film se v nových tržních podmínkách nedokázala prosadit. Koncem 90. let přesáhly její dluhy 400 milionů korun a filmovou výrobu se už nepodařilo oživit.
Důležitým zprostředkovatelem informací o nových produktech se na začátku šedesátých let stala televize. Ve vysílání bylo třeba zřetelně oddělit reklamy od běžného programu. Eduard Hofman v roce 1964 nakreslil a režíroval krátký film Trio. Jeden charakter z tohoto snímku se o tři roky později objevil v televizním vysílání, aby střežil hranici mezi reklamním blokem a ostatními programy. Původně se mu říkalo Pumprlík, ale televizní diváci mu brzy dali jméno Pan Vajíčko.