Čím déle se díváme na pohybující se kostky ve 3D animacích Viléma Nováka (1981), tím silnější máme dojem, že vědomě jednají a vzájemně komunikují. Je to ale jako pozorovat příslušníky cizího kmene. Odezíráme z pohybů a gest, už už si myslíme, že jsme porozuměli, a vzápětí zase tápeme. Novákovy animace jsou paralelní realitou otřásající jistotami té naší.
