Reportáže

Oni

Čím déle se díváme na pohybující se kostky ve 3D animacích Viléma Nováka (1981), tím silnější máme dojem, že vědomě jednají a vzájemně komunikují. Je to ale jako pozorovat příslušníky cizího kmene. Odezíráme z pohybů a gest, už už si myslíme, že jsme porozuměli, a vzápětí zase tápeme. Novákovy animace jsou paralelní realitou otřásající jistotami té naší.

umělciVilém Novák
kurátorJiří Ptáček
místofotograf gallery
tagy
účinkujícíVilém Novák
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
překladAdéla Dörnerová
kategorieReportáže
publikováno17. 6. 2013
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Oni
Andresson si hraje s rigidností jazyka akademického světa, který používá s nadsázkou a promítá s žoviálním přednesem plným sexuálního harašení a misogynních poznámek. Autorka nabourává naše hranice – tak jako nabourává hranice sexuálních podtextů a skrytých projevů ve způsobu komunikace maskulinního pop světa. Intuitivně řadí s určitou obscénností sobě podobné vizuální klíče, které jsou protikladem dvou světů.
Umělecko-výzkumný projekt se zabývá rolí protestního obrazu a jeho možného působení na reálné sociální, politické i ekonomické změny. Skrze jednotlivé výstupy nabízí vícero perspektiv na užití obrazové, či audiovizuální dokumentace jako možného emancipačního nástroje lidu.
Snímek vytvořil Jiří David ze zcela soukromých důvodů, jako dar otci – autorovi použitých filmových snímků – které ho měly potěšit v nevyléčitelné nemoci: „Film vznikl zcela neplánovaně, kdy jsem si vzal od táty jeho 8mm filmy a přetáčel je na VHS v polních podmínkách našeho bytu. Tedy promítačkou na plátno, a to jsem snímal VHS kamerou.“