Anetta Mona Chisa: Lidové utopie je název instalace vytvořené pro festival 4 + 4 dny v pohybu v bývalém Federálním shromáždění. Námět tohoto projektu je daný zeměpisnými a historickými faktory našeho státu. Prezentace je zaměřená na umělecká videa reflektující pozůstatky naší komunistické minulosti a procesy transformace společnosti k neoliberálnímu zřízení v juxtapozici s archivními videomateriály z období 70. a 80. let.
Celková instalace je projektovaná jako jakási „lounge“ situace – společenská místnost, čekárna nebo předsíň – ve foyer budovy Federálního shromáždění. Staré televize korespondující s pamětí místa a dobovou architekturou budovy slouží jako doplňkový nábytek a běžící videa mohou fungovat jako pozadí evokující socialistickou estetiku a pocity déjà vu.
Vybraná videa konotují procesy přeměny jak v symbolické rovině, tak v rovině estetické. Instalace poskytuje příležitost sledovat několik příkladů vztahu subjektů autorů a autorek k jejich sociálnímu prostoru a k minulosti a komunikuje s divákem o otázkách utopie a možných paralelních světů. Sbírka videí se přitom nepokouší o prezentaci objektivní historie, je spíše nástinem blízkých dějin prostřednictvím narativních výjevů spojených s okolnostmi transformace naší země, která zůstává dodnes místem mytické a hluboko nereflektované identity.
Představené práce a materiály, založené především na vizuálních strukturách, obrazovém opakování, choreografii a masových ornamentech, vytvářejí jakýsi lexikon populárních obrazů. Zároveň však poskytují příležitost ke kritickému zkoumání a reinterpretaci, které posouvají naši minulost za konvenčně nahlížené představy a historická fakta. Prostřednictvím archeologie paměti, mikroutopií a vizuálních topologií tak umělecká instalace konfrontuje vztah mezi estetikou minulosti a spektakulárním kapitalismem.
Prezentovaná videa:
Panelový kruh (Jakub Geltner), Road Back (Klára Jirková), Spartakiáda ’85, Big Sister (Klára Jirková), Testo (Sláva Sobotovičová), Soc-reklamy, Manifesto futuristickej ženy (Zhrňme), Pano-run-ma (Viktor Takáč), City steps (Jakub Nepraš), Loga+Praha (Jakub Nepraš), Spartakiáda ’80, Spartakiáda ’75 a další.
