Reportáže

Ostrava – Ostrava zpáteční

Skupinová výstava Ostrava–Ostrava zpáteční je pokračováním cyklu, který se soustředí na autory a autorky spjaté s ostravským regionem.

Specifická podoba místního výtvarného světa je nahlížena skrze díla devíti umělkyň a umělců různých generací. Tento svět, a s ním také světy vybraných autorů a autorek, může být živý i strnulý, aktuální i nostalgický. Různorodé jsou rovněž vystavené artefakty: některé reagují na konkrétní prostor a situaci, jiné jsou soustředěné na svůj obsah. V každém případě jde o díla svou podstatou upřímná, a tedy autentická.

Název výstavy Ostrava–Ostrava zpáteční evokuje princip dostředivé síly. Každé město si vytváří vlastní kulturní prostředí či zázemí a umělci a umělkyně z něj vycházející mívají tendenci v něm setrvat. Jestli se tento trend uplatňuje i v Ostravě, je otázka, na niž výstava zdánlivě hledá odpověď. Ve skutečnosti je podstatnější pokusit se o vhled do místní umělecké obce, rozmanité, soudržné i svárlivé, vždy ovšem ovlivněné kontextem místa. Právě toto místo, tedy Ostrava, hraje na výstavě hlavní roli. Je tím, co díla spojuje, prokletím i radostí, melancholickým povzdechnutím i něžným pousmáním.

přístupnost(cc) cz en
umělciDagmar Lasotová, Jiří Volejník, Martin Kubica, Nikola Rácová, Anna Treterová, Tomáš Teper, Aneta Beranová, Jiří Marek, Katarína Szanyiová
kurátorHynek Chmelař
místoPLATO Ostrava
tagy
režieJan Vidlička
účinkujícíHynek Chmelař
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
kategorieReportáže
publikováno26. 11. 2024
délka0:06:29
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Ostrava – Ostrava zpáteční
V únoru 2019 vydala Documenta 15 tiskovou zprávu oznamující jména uměleckých ředitelů/lek nastávající edice největší světové výstavy umění. Oznámení přineslo hned dvě historicky pokrokové novinky. Výstavu nebude jako tomu bylo vždy doposud řídit jednotlivec, ale kolektiv (a to dokonce kolektiv umělců), přičemž prvně od založení výstavy v roce 1955 bude vedení svěřeno kurátorům z asijského kontinentu.
Václav Magid je umělec, teoretik, kurátor a v neposlední řadě také baskytarista, v jehož aktivitách se často prolínají aspekty z těchto blízkých oblastí. Jakožto umělec stojí na silných teoretických základech, jeho kurátorské projekty bývají koncipovány jako rozsáhlý umělecký či teoretický projekt a v jeho umělecké tvorbě se setkává vizualita s hudbou.
Postupem času v činnosti Marka Pokorného vystupuje stále výraznější zájem o otázky institucionálního provozu umění. Ve svém příspěvku kritizoval pro české prostředí podle něj charakteristické „hybridy“ – instituce s nejasně vymezeným statutem, v nichž se typicky prolínají zájmy partikulární a obchodní s deklarovaným universalistickým posláním. Problémem takových institucí má být jejich inherentní nestabilita daná střetáváním vzájemně protikladných funkcí, jež přitom samy o sobě nemusí být nelegitimní. Kriticky se vymezil i vůči „naivnímu“ free-lance kurátorskému přístupu – kurátor coby autor konceptu připravuje výstavu a volba výstavní instituce představuje cosi druhotného.