Profily

Petr Dub

Malba. Obraz. Objekt. Reliéf. Instalace. Materiál. Prostor. Vztahy. Tvar. Ne/hranice. Pevné nebo měkké. Vertikála, horizontála, dostřednost. Barva, nebarva. Stín. Tah, ale ne gesto? Odstíny. Chvění? Členění. Povrch, hloubka. Ostrov. Lesk jako povrch? Tažení, tahání. Jakoby se něco chystalo následovat, vystoupit na připravený piedestal. Tíha. Varianty. Vzácnost. Rození. Těhotný obraz. Vetřelec. Nádory. Neexistuje správný úhel pohledu, více možností. Líc i rub. Přitažlivost. Skvrna. Světlo. Chtění ruky. Vrásnění, geologie, ale. Kruh. Místo. Zhoupnutí. Kosti. Ztenčování a narůstání. Slast.

Dva obrazy Petra Duba, o nichž se chci ještě zmínit jsou oba modré. Jeden představuje podle mého názoru ostrov, místo – ve smyslu privilegovaného prostoru, ve kterém žije subjekt a tělo. Druhý se skládá ze dvou částí: z tahu, cesty, pohybu a z jeho rámu, který se od cesty liší hmotnou povahou. Hmota zde spočívá, kdežto cesta se jen pohybuje jako vektor, který se teprve může naplnit, vyplnit konkrétním tělem. Ostrov má naproti tomu již svou geologii a geografii, dokonce i skrytá a odvrácená místa, zadní strany, přehyby. Tyto dva principy malby se zásadně liší, oba prozkoumávají možnosti. Malba jakožto ostrov vytváří pro diváka místo spočinutí, podpírá jej svými reliéfními a hmotnými stupni. Malba jakožto cesta přesahuje za své hranice, zve do dálek. Slovy Aloise Riegla by se jednalo o opozitum haptického a optického principu v dějinách malířství. Opozitum je však tradiční západní ontologický konstrukt. Jazykový konstrukt. Ale zde nejde o jazyk. Jde o obraz, ještě navíc o malířský obraz. Obraz nevzniká diferencemi (což neznamená, že kontrasty jsou bezvýznamné), ale hnětením, pronikáním. Tradiční princip kresby (akademické) nepředstavuje v žádném případě princip malby. Malba nestanovuje hranice, ale zemi a pohyb. Nemůže být abstraktní ve filosofickém smyslu. Je něčím víc: milenkou (se všemi jejími rozmary, lákáním i odmítáním).

Václav Hájek

umělciPetr Dub
místo_Neurčené město
tagy
účinkujícíPetr Dub, Václav Hájek
kameraRadim Labuda
zvukRadim Labuda
střihRadim Labuda
interviewVáclav Hájek, Radim Labuda
překladAdéla Dörnerová
kategorieProfily
publikováno25. 11. 2015
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Petr Dub
Médium malby se na poli umělecké teorie částečně stáhlo do pozadí. Po začátku nového milénia jsme hovořili o dematerializaci malby, avšak v současné době se zdá, že se malba navrací znovu na plátno do své materiálnosti. Souvislá vrstva navazuje na tradici diskuzí o malbě (sympozium v 90. letech na AVU a další), která je velmi důležitá pro budoucí reflexi naší současnosti, ale též aktuální tvorbu.
Pre tvorbu Conrada Armstronga je charakteristický konceptuálny prístup, ktorý sa objavuje asi v celom priereze jeho diela. Pracuje s celou škálou materiálov, vytvára sochy z kartónu a nájdených materiálov, ktoré vchádzajú do priamej komunikácie s bežným prostredím domáceho priestoru alebo tématizujú fetišizmus drobných objektov, ako sú napríklad smartphony.