Reportáže

Planet ID: vzpomínky na Zemi

„Vydáváme se do vesmíru připraveni na všechno, tedy na samotu, boj, utrpení i smrt. Ze skromnosti to neříkáme nahlas, ale občas si myslím, jak jsme báječní. Jenže my nechceme dobývat vesmír, chceme pouze rozšířit Zemi k jeho hranicím.“ (Stanisław Lem, Solaris)

Prostřednictvím výstavního projektu, koncipovaného jako epické environmentálně dis(u)topické sci-fi, se roudnická galerie připojuje k hlasité celospolečenské diskuzi o udržitelnosti života na Zemi. Drastické vymírání živočišných druhů, zánik fauny a změna klimatu, to je jen část problémů, na které již dříve upozornili přední světoví badatelé. Dnes a denně se ujišťujeme v tom, že doba ztráty kontroly nad našimi životy je ještě daleko.

Environmentální úzkost se však již stala aktuální. Strach z toho, co bude. Strach z toho, že nemáme žádný plán B. Tuto skutečnost (a nejen ji) výstava PLANET ID: vzpomínky na Zemi reflektuje. Zahrává si s představou meziplanetárního eskapismu – mentální hrou na únik do jiných světů. Čím se ale taková vesmírná cesta stává pro své pasažéry? Záchranou, nebo vězením, v němž už nezbývá nic jiného, ​​​​​​​​​​​​​​​​​​než vzpomínky? Střípky, které si lidský mozek sestavuje do nových abstraktních konceptů?

Cílem výstavy je pojmout dosud známý svět jako koláž, hlavní osou je spojnice Země-vesmír. Pomocí vybraných uměleckých lidských děl, chápaných jako fragmenty představ o blízkém i vzdáleném okolí, se pokusíme sestavit mentální mapu balancující na hraně rozumu a sentimentu, vědy a paměti.

místoGalerie moderního umění v Roudnici nad Labem
tagy
účinkujícíPetra Mazáčová
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
kategorieReportáže
publikováno17. 9. 2024
délka0:04:57
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Planet ID: vzpomínky na Zemi
Kolektiv Rotor funguje v Bruselu již od roku 2005. Ve své činnosti kombinují praktické, výzkumné a kurátorské přístupy při vytváření kritických postojů k používání a znovuužívání materiálních zdrojů ve stavebním průmyslu a architektuře. Architektura je pro ně především objektem recyklace. Přistupují k ní v opačné fázi jejího procesu, totiž v momentu, kdy je určena k transformaci či demolici.