Reportáže

Pohyb-Zvuk-Prostor

Počtvrté se společně s Magdalénou Manderlovou, Michalem Kindernayem a kolektivem Bludný kámen vracíme do prostředí Kozmických ptačích luk. Tento dlouhodobý projekt naslouchá proměnám zvukových krajin řeky Opavy a jejích živých niv. Záplavová území – jejich přítomnost, ztráta i pomalé mizení – se po ničivých povodních roku 2024 znovu stávají naléhavým tématem. Kozmické louky, jedna z posledních dvou záplavových oblastí na Opavici, tu stojí jako křehká paměť vody i svědectví o krajině, které umí dýchat spolu s řekou.

(Ne)festivalu předcházelo týdenní sympozium umělců a umělkyň, během něhož vznikala díla v úzkém vztahu k dané lokalitě. K programu letos přibyly nové spolupráce. Berlínský umělec Udo Noll sestavil autonomní mikrofon, který byl trvale umístěn na loukách k 24 hodinovému poslechu, monitorování a sběru dat o ptactvu. Dvojice Claudia van Hasselt & Nicolas Wiese se připojila se svým dlouhodobým uměleckým výzkumem o řece Odře. 

Samotný festival je koncipován jako sled na sebe navazujících událostí — od participativních poslechových cvičení, přes koncerty až po performance, které propojují publikum s místem a jeho zvukovou krajinou.

 

umělciPeter Cusack, Magdaléna Manderlová, Martina Weber, Ian Mikyska, Udo Noll, Claudia Von Hasselt & Nicolas Wiese, Kasha Potrohosh, Michal Kindernay
kurátorMagdaléna Manderlová, Michal Kindernay
místoKozmické ptačí louky
tagy
účinkujícíMagdaléna Manderlová, Michal Kindernay
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
interviewDavid Přílučík
kategorieReportáže
publikováno7. 11. 2025
délka0:13:06
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Pohyb-Zvuk-Prostor
Vítejte v Oikos. Oikos je dům, který dýchá a vrní. Prorůstají jím větve, které, společně s jeho obyvatelkami a obyvateli udržují dům v chodu. Žijí v něm obři, holohlavé mořské panny, měňavci, vrány s antracitovými plášti, Johan, nerozlučná dvojčata, Erlenah, která zavírá dveře na řetízek, Ama, která zná všechny druhy léčivých rostlin, Pragma, s problémy dobře schovanými pod kobercem, Tarván s dvěma rybími ocasy, ale také Diamon, netvor, který na sebe bere podobu našich nejhorších úzkostí a obav. Žije v něm také Alma, autorka této výstavy a knihy.
Michal Mitro je umělec a výzkumník pracující napříč různými obory a médii. Ve své umělecké tvorbě přetváří sociologické koncepty do řemeslně zpracovaných sochařských instalací, které kombinují zvuk, světlo a elektřinu. Mitro vytváří narativy, které jsou jak potvrzující, tak i znepokojující, s cílem formovat budoucnost, kterou bude stát za to žít.
Město a divočina se zabývá tématem divočiny v rámci městského prostředí: kde ji najít, jaké nástroje využít k její tvorbě a jak ji zachovat. Martin Schmitz uvádí, že divočina může být neplánovaný, spontánní a překvapivý prvek městské krajiny. Přežití městského parku se zaměřuje na zelené veřejné prostory a jejich transformaci v důsledku pandemie covid-19. Hlavními tématy jsou udržitelnost historických tradic a zvyklostí v parcích, a zabývá se také hledáním divočiny ve městě.
Randal Plunkett představuje jedinečný přístup k obnově divoké krajiny, nazvaný V-wilding. Ten kombinuje ekologické principy s veganskou filozofií a nabízí model udržitelné obnovy přírodních stanovišť. Dalibor Dostál se vedle toho zaměřil na návrat velkých kopytníků jako způsob obnovy biologické rozmanitosti, která dnes mizí bezprecedentní rychlostí.