Venkov na výstavě Jana Freiberga a Dušana Skaly není teritorium, ani komplex sociálních vazeb. Znamená ocitnout se „venku“ a procitnout do časoprostoru, v němž je člověk více sám se sebou. Být o samotě je nejintimnější zkušeností člověka. Když je člověk sám, klade si úplně jiné cíle, než když je nucen, aby něco prokazoval ostatním. Tuto samotu chápejme jako samotu od umění nebo samotu s uměním. Jan Freiberg ji prožil během několik let strávených v Klenové na Klatovsku. Dušan Skala za ní odešel do obce Zahrádka u Nepomuku. Oba v jistém okamžiku rezignovali na vlastní tvorbu. A oba se nyní vracejí společnou výstavou fotografií. Kvůli porozumění rytmu vnitřního venkova. Freiberg oprášil starší snímky. Dušan Skala se kvůli ní fotografoval. Na venkově mnohem více času věnujeme pozorování dýmu z cigarety.
