Reportáže

Za hranou viděného

Autorka se v první polovině sedmdesátých let rozhodla opustit malbu a věnovat se kresbě. Skrze toto médium se v plošných i prostorových realizacích dotkla základních otázek souvisejících jak se samotným tvořením, tak s procesem poznání.

Připravovaná výstava pro prostor Městské knihovny i tištěný průvodce po výstavě shrnou všechny důležité přístupy dosavadní tvorby Jitky Svobodové a naznačí východiska směrem k té budoucí. Tedy svět existujících předmětů (stoly a židle, stromy), jevů (například pohybujících se záclon) včetně tak důležitých témat, jako jsou stromy zobrazené v nejrůznějších médiích.

Na počátku každé kresby Jitky Svobodové je soustředěné pozorování – předmětu, jevu nebo situace – umožňující vstřebat to podstatné. A to jak toho nejmenšího detailu, tak i uvědomění si, které vnější charakteristiky předmětu nebo jevu je možné pominout. Pro toto zkoumání zvolila zdánlivě nejjednodušší motivy z okolního světa, nicméně kresby židlí či hrnků nejsou kresbami skutečných židlí nebo hrnků, nejsou přepisem reality. Jsou esencí předmětu, vznikly spojením jeho vnějšího a vnitřního jsoucna, jsou jejich nezvratnou podobou, neboť odkazují k jejich fenomenologické podstatě. Samozřejmost, s níž jsou autorkou kresby předmětů předkládány, zároveň vzbuzuje neklid a napětí u diváka, kterého nutí promýšlet viděný svět odlišnou optikou, pracovat s vlastní pamětí a s vlastním dojmem z věcí samotných.

V rámci výstavního a publikačního projektu je představen výběr z tvorby Jitky Svobodové, ucelené série i tematické celky mimo chronologické řazení, aby bylo vidět, jak autorka jeden námět průběžně proměňuje.

přístupnost(cc) cz en
umělciJitka Svobodová
kurátorHelena Musilová
místoGHMP – Městská knihovna
tagy
účinkujícíHelena Musilová
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
interviewDavid Přílučík
kategorieReportáže
publikováno10. 7. 2023
délka0:05:42
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Za hranou viděného
Václav Girsa žije na samotě v lese, ale ateliér má také v Praze. Jeho tvorbu umění prostupuje hospodaření v zahradě, lese, na pastvině a starost o zvířata. Výstavu „Příjezd“ lze chápat ani ne tak jako příchod na místo, ale spíše jako návrat do systému vzájemných vztahů mezi jednotlivci, objekty, přírodou a ujištění o hlubším pochopení soužití v našem společném ekosystému.
V liniích kresby jsme zvyklí číst podobně, jako ve fyzických rysech lidské tváře. Z několika čar a bodů jsme schopni rozeznat nejen osobnost, ale také odhadnout, v jakém rozpoložení se právě nachází. Kreslené charaktery se staly běžnou součástí našeho vizuálního prostředí. Budeme z nich číst svědectví o našich vlastnostech a našem jednání, které se právě díky charakteru osvobozuje od tíhy osudového určení.