PŘÍPRAVA NA PŘÍPRAVU

Dnes na pomyslné mapě zabíráte poloprázdná území s jednou společnou hranicí , sahající od nepraktické a divné účelnosti přes poukazování na vztah objektu k jeho okolí až po nenucenou, a proto oku milou rukodělnost vaší produkce. I proto je zajímavé, že k divákům přistupujete s téměř absolutní rozdílností, a zatímco Patrik svoje věci izoluje (ostatním je dovoleno se „pouze dívat“), Václav vytvořené kusy nechává jejich (svému) okolí napospas. Mnohost v užívání motivů vázaných na osobní paměťové vzorce dělá z vaší výstavy nenápadný přehled toho, co všechno je v rámci současného sochařství možné.

Dohromady najdete cestu k lidem, které ostatní označují za konfliktní a nekomunikativní. Dnešek je kromě výstav vhodný také pro návštěvu lázní.

Text: Blesk

 

 

umělciPatrik Čabla, Václav Litvan
místoEntrance Gallery
tagy
účinkujícíPatrik Čabla, Václav Litvan
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
překladTereza Stejskalová
publikováno29. 11. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
PŘÍPRAVA NA PŘÍPRAVU
Problémy politiky a ekologie jsou skličující, nelze ale přehlížet tíživé události a dlouhodobý stres či trauma přeživších přírodních a antropogenních katastrof. Utrpení, které vidíme v médiích, není v pořádku. Spletenec dlouhodobých i náhlých krizí je prostorem pro rezignaci, blokády a katastrofické fantazie, říká se tomu doomscrolling. Není divu, když se situace objektivně zhoršuje, i tak vlastně máme pocit, že ještě nenastal extrém?
Tyto dvě výstavy spojuje určitá lokální specifičnost. Výstava Screenopolis se snaží reflektovat určitá lokální témata prostřednictvím současného umění a výstava Mariana Pally představuje lokálně situovaného umělce a jeho tvorbu. Zároveň mezi autory těchto dvou výstav je určitá spojnice i v tom, že obě dvě se hlásí ke konceptuálnímu uvažování.
Jak konkrétně probíhá výběr a hodnocení umělkyň a umělců v rámci uměleckých ocenění a popřípadě také hodnocení a oceňování na půdě vysokých uměleckých škol, v rámci výstavních a dalších projektů? Jakou má tento výběr a hodnocení relevanci či „objektivitu“? To jsou dlouhodobě diskutované otázky, které zaznívají snad ještě intenzivněji v posledních letech, kdy se v Česku i v zahraničí dynamicky proměňuje klima okolo tradičních modelů udílení uměleckých cen a obecně se stále častěji diskutují otázky forem a etiky spolupráce, péče, podpory, udržitelnosti ad.
Pozoruhodná je například environmentální rovina husitského smýšlení. Podobně jako současné generace totiž žili i Husité tváří v tvář vidině blížící se nebo již probíhající dramatické přeměny světa (potažmo jeho konce tak, jak je v danou dobu znám). Díky tomu s sebou jejich radikálně revoluční agenda nesla i výrazný rozměr něčeho, co by se dnes dalo označit populárním výrazem nerůst.