Každé kino má jedinečnou minulost, spojenou s historií lokality i lidmi, kteří v něm pracovali nebo jej navštěvovali. Zároveň byla všechna kina součástí provázaného řetězce distribuce, uvádění a technické infrastruktury.

V České republice stále promítají desítky jednosálových kin. Tisíce dalších ale zanikly. Veřejným filmovým představením sloužily kromě jednoúčelových budov také prostory vystavěné tělovýchovnými spolky, různá kulturně-osvětová zařízení, závodní jídelny nebo restaurační či hospodská zařízení. Tato místa mnohdy sloužila kinoprovozu po velkou část 20. století. Byla svědky proměnlivých dějinných událostí i individuálních lidských příběhů. Jejich oživení je proto jedinečnou příležitostí jak propojit nadšení pro kulturu se zájmem o minulost a oslovit návštěvnictvo všech generací. Sdílený kulturní prostor tak může propojit přátele a sousedy společně prožitým dnem

naplněným nejen filmovými projekcemi, ale i dalším programem, vzpomínkami na minulost zaniklého kina, ale také úvahami nad možným obnovením pravidelného promítání.

"Založili jsme proto spolek, jehož hlavní činností je pořádání kulturních akcí v souvislosti s místy, která slouží, nebo v minulosti sloužila pořádání veřejných filmových představení. Oživování kin skrze filmové projekce a další akce chápeme jako druh občanského aktivismu, který se soustředí na menší obce, města a čtvrti mimo hlavní centra. Jsme také připraveni fungovat jako podpora pro ty, kteří chtějí kino v nějaké podobě provozovat. "

 

Více o aktivitě projektu Rekino zde.

místoČeský Šternberk
tagy
účinkujícíLinda Šplíchalová, Marie Barešová
kameraIvan Svoboda, Veronika Poslední
zvukIvan Svoboda
střihIvan Svoboda
interviewIvan Svoboda
kategorieReportáže
publikováno17. 12. 2025
délka0:09:38
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Rekino
Výstava Ministerstvo školství varuje: Segregace vážně škodí Vám i lidem ve Vašem okolí! Vol.2 (Ohlédnutí po 10 letech.), si klade za cíl přispět ke zviditelnění problému segregace Romů a to nejen v českém vzdělávacím systému. Poukazuje na explicitní i skrytý rasismus, který se může skrývat za zdánlivě neutrálními frázemi provázejícími diskuzi o oddělění Romů od zbytku „bílé“ společnosti.
Součástí výstavy byla i veřejná diskuse, v rámci níž umělci probírali téma výstavy, tedy segregaci romských dětí ve vzdělávání a také hranice mezi uměním a aktivismem.
Cílem projektu Artlist:Talk – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.
Kateryna Khramtsová natočila krátkometrážní dokument o nebinární performerce a vojačce nazvaný Qirim (2023), který se objevil na mnoha tuzemských i zahraničních filmových festivalech. V doprovodné eseji jej Kryštof Kočtář představuje v kontextu autorčiny umělecké tvorby.