Reportáže

Roger Hiorns

Roger Hiorns (1975 v Birminghamu) patří k výrazným představitelům mladé generace mezinárodní umělecké scény. V roce 2009 byl nominován na Turner Prize za silně emocionální instalaci Seizure (Obsazení). Stěny londýnského bytu nechal pokrýt krystaly modré skalice a vysloužil si tím označení „alchymista“. Těžištěm jeho aktuální pražské výstavy jsou nejen sochařské instalace kombinující průmyslové objekty s elementem ohně a pózováním nahých mladíků, ale kupříkladu i na prach rozdrcený vojenský letecký motor nebo kostelní oltář. Nová instalace Beings (Bytosti), sestává z přibližně dvou set mutantů – objektů z plastových součástek starých automobilů, levitujících ve skupinách a zlověstně chrlících pěnu. Hiorns stále pracuje s emocemi návštěvníka, ideologická složka jeho prací, mapující odvrácené stránky pokroku a sebestřednosti západní civilizace, však postupně nabývá na důležitosti. Výklad jeho děl je silně ambivalentní a do popředí se dostává tematizace propasti mezi tím, co vidíme na povrchu, a co se o původu nebo pozadí vystavených děl dozvíme. Hiorns se z alchymisty stává enfant terrible zpohodlnělé společnosti. Jeho díla můžeme stejně tak odmítnout, protože jsou nám „nepohodlná“, jako milovat kvůli jejich touze po pravdě.

umělciRoger Hiorns
kurátorDavid Korecký
místoGalerie Rudolfinum
tagy
účinkujícíRoger Hiorns
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
kategorieReportáže
publikováno9. 6. 2015
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Roger Hiorns
Bronzové skořápky nejsou neseny přímo rozevřenými konci elipsy. Kovová konstrukce, která na podlaze ještě mluví exaktní řečí techniky, problematizovanou jen lehkým vlněním své trajektorie, se při pohybu vzhůru zužuje a její charakter se tak proměňuje.
Rozhodli jsme se, že okna budou rozdělovat vnitřek galerie tak, aby pro každého a každou z nás vznikly úplně jiné prostory, které ale nakonec tvoří jeden jediný. Hudba, kterou jsme společně vytvořili, také integruje prostor, odráží naše individuality, pluralitu a oslavuje naši rozmanitost.
Koncepce výstavy vyrůstá ze vzájemného dialogu historických děl, která byla v roce 1993 prezentována tehdy se etablujícím okruhem ústeckých autorek a autorů na dvou vydáních výstavy NARUŠENÁ ROVNOVÁHA v Obecním domě v Praze a v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem, a zcela nových projektů mladších umělkyň a umělců narozených v perimetru osmdesátých let dvacátého století, kteří především v době svých vysokoškolských studií měli možnost poznat atmosféru Ústí nad Labem a tento prožitek je nasměroval k rozvoji jejich autentických tvůrčích postojů.