Mezinárodní skupinová výstava konfrontuje práci dvou umělkyň a jednoho umělce střední generace, jejichž tvorba je shodně ovlivněna vztahem k architektuře a kreativně navazuje na bohaté dědictví geometrických a reduktivních tendencí v evropském umění.

Výstava představuje tři osobité autorské přístupy k médiu obrazu, směřující k překračování tohoto média do prostorové formy. Vystavená díla pracují na formální rovině s prvky zmnožení, modulárnosti, seriálního řazení a současně se strategiemi citace a apropriace, zejména ve vztahu k architektonickým formám. Symbolicky spojujícím prvkem výstavy bude motiv stavebního obkladu, dlaždice, respektive keramické kachličky, který se shodně v tvorbě všech tří oslovených autorů/autorek opakovaně vyskytuje. Zastoupená média zahrnují hladkou veristickou malbu Martina Herolda, vizuálně rafinované hybridy obrazů a objektů Alžběty Říhové, poučené zkušeností s restaurátorskými technologickými postupy a monumentální, obsahově mnohovrstevnatou prostorovou instalaci Néphéli Barbas. Inserto (inzerto) je odborný termín pro celoplošný dekor keramického obkladu.

přístupnost(cc) cz en
umělciNéphéli Barbas, Alžběta Říhová, Martin Herold
kurátorMilan Mikuláštík
místoMěstská galerie Týn nad Vltavou
tagy
účinkujícíMilan Mikuláštík
kameraIvan Svoboda
zvukIvan Svoboda
střihIvan Svoboda
interviewIvan Svoboda
kategorieReportáže
publikováno4. 9. 2024
délka0:04:50
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Tiled
Somatická výstava sa v našej hantírke nazývala svät. Svät sa odohrával na zlome času a priestoru, bol vložený do a zároveň oddelený od sveta, v ktorom panuje čas, priestor, zmysel a význam. Vstup do výstavy bol ritualizovaným prechodom medzi svetom a svätom, medzi dvoma rôznymi dimenziami tej istej skutočnosti. Pútnikov a Pútničky vytrhol z bežného života a vrhol do posvätného časopriestoru, kde sa ich vykoľajené telomysle vystavili udalostiam, ktoré boli vonku neslýchané.
Filip recykluje dávno zapomenuté, modernou odvrhnuté a postmodernou na chvíli vybuzené, ornamenty, fragmenty ornamentů, někdy i znaků, z gotiky a baroka. Ctí jistou kontinuitu lidské a umělecké existence, a nebojí se k tomu ve své tvorbě přiznat. Akcent na drobný detail, který má ovšem zásadní obsahový význam, bývá v souladném kontrastu s plochou; ta sama je však svým ztvárněním evokací na barokní malbu, na informelní povrch, ornamentální strukturu či konceptuální objekt.