In my room (fathoms and displacement)

Thaddeus Strode (*1964) vytvořil v galerijním prostoru scénu, která je stejně konkrétní jako komplexní a vtahuje diváka do svého uměleckého vesmíru pomocí obrazů, soch a instalací. Název výstavy in my room (fathoms and displacement) je citátem z písně skupiny Beach Boys, který odkazuje na ústřední význam soukromého světa a mytologie, které tvoří Strodeovo umělecké dílo.

The Beach Boys. In my room (1963)

Existuje svět, kam mohu odejít, snít a plánovat, ve svém pokoji. A svěřovat svá tajemství, ležet vzhůru a modlit se, ve svém pokoji. Ve svém pokoji, ve svém pokoji, plakat a vzdychat, ve svém pokoji. (Ve svém pokoji) Smát se včerejšku, ve svém pokoji.

V tomto světě, který jsem uzamkl Teď je tma a jsem sám Všechny své starosti a obavy Ale nebudu se bát Ve svém pokoji, ve svém pokoji Ve svém pokoji, ve svém pokoji (Ve svém pokoji) (Ve svém pokoji)

V výstavním prostoru galerie se nachází rozsáhlá krajina v miniatuře, do jejíž struktury Strode vložil myšlenky, otázky a obrazy, které společně s ostatními díly v expozici odhalují fascinující příběh. Na podstavci v galerijním prostoru je umístěn žralok vyrobený z papírové hmoty. Strode ho zobrazuje jako ambivalentní stvoření, neohrabanou kreslenou postavičku, která ztratila veškerou hrozivou sílu. Název díla, The impossibility of the physical (2013), odkazuje na sochu Damiena Hirsta z roku 1991, která sestává z tygřího žraloka konzervovaného ve formaldehydu. Strode ji kontrastuje se svou vlastní zdánlivě naivní verzí ryby, aby prozkoumal potenciál reprezentace a vnímání. Socha The Drowned Sea Captain (2013) sestává z miniaturního modelu koňského povozu, který táhne rakev opilého námořního kapitána, který se zdá být na své poslední plavbě. K těmto scénám jsou přidána auratická slova japonského horolezce Yūichirō Miury1, napsaná velkými žlutými písmeny jako předehra a requiem na jedné ze stěn galerie: „Konec jedné věci je začátkem jiné. Jsem opět poutníkem.“

Dvě nové velkoformátové malby tvoří soustavu částí, které skládají samotného člověka (Zrcadlo), a zobrazují hvězdné konstelace se zdánlivě symbolickými detaily. Obrazy lze vnímat jako vzájemně se doplňující verze, v nichž se zdá, že se osvětlují tajemné vize osudu. V sérii malých obrazů se Strode ve své práci zabývá všudypřítomnými obrazy amerických karikatur a komiksů. Čtvercová plátna připomínají obaly alb, z nichž vycházejí jak kulaté vinylové desky, tak jeho příběhy.