Profily

Rozhovory o zvuku 02 - Ladislav Železný

Ladislav Železný žije v Praze. Vystudoval SPŠ Keramickou v Bechyni, intermedialní školu PaedDr. Jana Svobody, Fakultu výtvarných umění VUT v Brně v ateliéru video a multimedia u Keiko Sei, Peter Rónaie a Richard Fajnora.
Působil jako technický asistent pro zvukové aplikace (FaVU VUT Brno), externí pedagog FaVU VUT Brno a v současné době pracuje jako zvukový designer slovesné umělecké tvorby v Českém rozhlase. Vystupuje jako autor zvukových instalací, performer a multimediální umělec. Již několikátý ročník se podílí na akci s názvem “Art’s Birthday” tedy “Oslava narozenin umění”, jedná se o akci v produkci Českého rozhlasu a Evropské vysílací unie, která navazuje na myšlenku umělce a někdejšího člena hnutí Fluxus Roberta Filia (Robert Filiou). Aktivitám spojeným s vysíláním, rozhlasem, živým přenosem a éteru se Ladislav věnuje od studií na FAVU. Počátky fungování experimentálního prostoru ROXY/NoD se pojí k vysílání rádia Lemurie, ve kterém figuroval jako jedna ze silných osobností. V listopadu 2013 měl výstavu s názvem “T…O!” společně s Michalem Cábem a Adamem Železným v galerii 2+1 v Bechyni.

Ve třináctidílném cyklu audio-rozhovorů, které vznikaly během podzimu 2013, hovoří Johana Švarcová s výtvarnými umělci, kteří ve své tvorbě různým způsobem využívají “nevizuální prvek” – zvuk. Pro některé z oslovených umělců je právě práce se zvukem, sound art, vývoj nástrojů (hardware i software), radio art nebo zvuková instalace hlavní oblastí zájmu. Jiní naopak nakládají se zvukem nebo zvukovou stopou (například u videa) funkčně a po svém.

umělciLadislav Železný
místo_Neurčené město
tagy
účinkujícíLadislav Železný
zvukJohana Švarcová
střihJohana Švarcová
interviewJohana Švarcová
playlistyRozhovory o zvuku
kategorieProfily
publikováno4. 8. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Rozhovory o zvuku 02 - Ladislav Železný
Dokument se soustředí na vztah Stanislava Kolíbala k prostoru a formátu výstavy, jako specifické konstelace prostředí, objektů a jejich vzájemných vztahů. Snaží se najít východiska autorových originálních řešení, pocházejících jak z knižní grafiky a ilustrace, tak i z jeho studií scénografie. Stabilita a řád (a jejich narušení) jako Kolíbalovo ústřední téma se tak přenáší nejen do jeho vlastní tvorby, ale i do práce s instalací výstav, v níž byl v Čechách již od konce padesátých let průkopníkem a vzorem mnoha dalším umělcům i architektům.
Díla Lukáše Prokopa se vymykají jednoduchým kategorizacím, neboť je jim vlastní oscilace mezi různými médii: subtilně spojuje práci s videem, grafikou, objektem, fotografií, textilem, psaním nebo digitálním tiskem. Aktivním zapojením technologických kreativních procesů do tvorby Prokop taktéž záměrně problematizuje i svou autorskou roli jako výhradního producenta uměleckého obsahu/díla.