Reportáže

Screenopolis × Smrad škvařeného fousu

Daber­nig/Bala­drán/Svo­bo­da - SCREENOPOLIS

Rakouský filmař Josef Dabernig mapuje letní kina v blanenském okolí. Velké projekční plochy čekají na projekci tužeb, vzpomínek a obsesí. Zbyňek Baladrán reflektuje konstrukce rozpadlých reklamních ploch v okolí galerie. Navzdory absenci původního smyslu fungují jako vizuální rozhrání a svádí směr pohledu. Video Tomáše Svobody je o cestě vlakem do Blanska. Mění se v metaforu o možnosti osobního vývoje a posunu. Výstava je součástí cyklu reflektujícího lokální témata prostřednictvím současného umění.

Marian Palla - SMRAD ŠKVAŘENÉHO FOUSU

Keramika ve spojení s konceptuálním uvažováním a básně zenově i s nadsázkou reflektující smysl i rozpaky z vlastní tvorby. Marian Palla patří mezi výrazné představitele českého výtvarného umění a zároveň je známý také jako spisovatel, který teď po dvaceti letech vydal svou druhou básnickou sbírku Smrad škvařeného fousu. Výstava představí obě z těchto jeho autorských poloh.

přístupnost(cc) cz en
umělciMarian Palla, Josef Dabernig, Zbyněk Baladrán, Tomáš Svoboda
kurátorJana Písaříková
místoGalerie města Blanska
tagy
účinkujícíJosef Dabernig, Jana Písaříková
kameraMartin Pfann
zvukMartin Pfann
střihMartin Pfann
interviewMartin Pfann
kategorieReportáže
publikováno15. 6. 2022
délka0:08:29
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Screenopolis × Smrad škvařeného fousu
Dočasná autonomní zóna. Lol. Ale i tak… Napodobením gest objektů a věcí, které již v prostoru galerie jsou, zpomalením, zastavením, ustrnutím, usednutím, spočinutím, těmito úkony se můžeme vyndat z trajektorií, na kterých jsme se ráno ocitli, na chvíli se zbavit toho, čím jsme se již stali, abychom se mohli ztratit v přemýšlení o tom, čím bychom mohli být.
Nejen, že jsme s těly (sloupy, figurami, černými tvory) konfrontování jako s vnějškem, který se nabízí naší smyslové zkušenosti. Jak u Kryštofa, tak u Anetty a Aleksandry je zároveň v jejich objektech přítomný nárok na to, abychom se s „jejich“ těly seznámili zevnitř. To je už trochu komplikovanější představa a je to zároveň moment, v němž se jejich práce snad nejlépe potkávají a zároveň docela zásadně rozchází.