Reportáže

Jindřichův Model #4: Michal Nesázal

Michal Nesázal se v roce 1992 stal historicky třetím laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, po Vladimíru Kokoliovi a Františku Skálovi. Jeho laureátská výstava v Galerii Václava Špály byla na svou dobu v lokálním kontextu velmi progresivní – interaktivní instalace zvala diváky i náhodné kolemjdoucí na Národní třídě, aby se skrze průhled jinak zatemněnou výlohou galerie setkali s vlastním obrazem na televizi, kterou současně sledoval vycpaný vlk. I další prvky jako motocykl, gorilí tlapy, nebo fotografie zvířat v kontrastu s luxusními lustry se točily kolem tématu žité skutečnosti a jejího (neživého) obrazu či odrazu. Neopomíjely přitom angažovaný podtext. Snad jedinou „klasickou” částí výstavy byly kresby třínohého psa Taco, který se při Nesázalově pobytu v Autstrálii stal autorovým společníkem a snad i poněkud duchovním průvodcem.

V rámci projektu Jindřichův model Nesázal rekonstruoval část této původní instalace, ale naznačil také svou cestu k mnohem minimálnějšímu výrazu – kresbám vedenými vhledy do kvantového světa a těžko popsatelných vrstev reality, které autor každodenně vytváří.

Michal Nesázal (*1963) vystudoval v roce 1991 Akademii výtvarných umění v ateliéru Jiřího Sopka. Na studijních pobytech byl na Univerzity of Western Sydney, v Headland Center for the Arts v San Franciscu, v Honkongu, Šanghaji a účastnil se programu Artist in Residence v New Yorku a Vermontu. Je autorem malířsky precizních pláten snových krajin a postav, které z úhledných naivistických výjevů dospěly do podoby zneklidňujících výpovědí na hranici žánru. Jde o jakési pohledy do jiných světů plných tajemných a magických figur a krajin. Své objekty pojednává jako jakési malé intimní světy, podobné prostředí vytvářel i jako instalace v celé galerii. Pracoval s nalezenými materiály, cetkami, hračkami, vycpanými zvířaty i s různým historickým designem. Byl členem umělecké skupiny Pondělí, která v 90. letech na výtvarnou scénu po postmoderní tvorbě generace Tvrdohlavých přinesla nové konceptuální a osobní postupy.

O Jindřichově modelu:
Protože rok 2019 je rokem udílení 30tého ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého, rozhodli se její organizátoři ohlédnout do vzdálenější minulosti Ceny a připomenout publiku některé umělecké projekty z prvních dvaceti let CJCh. Výběr je soustředěný na díla, která v kontextu doby jejich vzniku byla zvláště podnětná či progresivní, a zároveň slibují zajímavou reinterpretaci v současné situaci.

artistsMichal Nesázal
placeBerlínskej model
tags
castMichal Nesázal
cameraGiulio Zannol
soundGiulio Zannol
editingGiulio Zannol
interviewGiulio Zannol
translationDeana Kolenčíková
playlistsSpolečnost Jindřicha Chalupeckého
categoryReportáže
published10. 1. 2020
languageČesky / English
embedlink icon
arrow down
related
Jindřichův Model #4: Michal Nesázal
Témata, která společnou tvorbu Pošové a Fastrové provázejí dlouhodobě, jsou vztah mezi přírodou a kulturou, tím přirozeným a tím umělým, dopad lidské civilizace na zbytek zvířecí a přírodní říše, nebo třeba také motiv hada, který v jejich projektech nabírá všemožných podob
V galerii 35m2 jsou prezentovány dvě monumentální díla, dvě odlišná prostředí. Oba prostory vycházejí ze stejného materiálového kontextu, materiálového jazyka. Přesto každá z těchto realizací útočí na jiné smysly pomocí jiné techniky a materiálu.
Tyto nové prostorové konfigurace, stavby, instalace, které formují naši prostorovou orientaci, navigaci prostorem, přednostně útočí na naše základní smysly, na naši smyslovou paměť, na naši individuální/privátní paměť.