Profily

Ateliér nových médií I / škola Tomáše Svobody

Postupy ateliéru jsou založeny na experimentální práci s technologiemi, analogovými a digitálními médii a na inovativních způsobech zacházení s uměleckým konceptem. Studenti by měli mít technické a umělecké předpoklady a především kreativní přístup.

místoAVU v Praze
tagy
účinkujícíJaroslav Šlauf, Jaromír Pesr, Tomáš Svoboda
kameraArtur Magrot, Jan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewArtur Magrot, Jan Vidlička
kategorieProfily
publikováno30. 12. 2017
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Ateliér nových médií I / škola Tomáše Svobody
Kolektiv Ateliéru bez vedoucího ve spolupráci s Akademií výtvarných umění v Praze uspořádal sérii přednášek a performativních vstupů na téma uměleckého vzdělávání. Pozvaní hosté a hostky – umělci, teoretičky i aktivisté – se ve svých příspěvcích různými způsoby zabývali momentem rozpoznání nerovnosti a možnostmi, jak na ni reagovat. Ptáme se: co přesně můžeme dělat?
Cílem projektu Artlist:Talk – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.
Vojtěchovský dlouhodobě polemizuje s tím, kam nás a naši planetu mohou dovést vynálezy (dosaďme si cokoliv: stroje, technologie, vědu, západní tradici poznání…), které používáme bez hlubšího přemýšlení o důsledcích, jež způsobují. Sdílí potřebu neustálé revize prostředků, které používáme k poznávání světa, přemýšlí o našich schopnostech koordinovat mezioborovou výchovu a o hlavních úkolech současného umění.
Škola performance je součástí rozsáhlého projektu Škola avantgardy, který Avděj Ter-Oganjan začal v roce 1995 a pokračoval s ním až do roku 1998. V první skupině studentů, se kterou pracoval, byli lidé různého věku z neuměleckého prostředí a spolupráce netrvala dlouho. Ve druhé skupině byli hlavně známí Avdějova tehdy patnáctiletého syna Davida Ter-Oganjana v podobném věku. Projekt měl formu experimentálního zasvěcování nezkušených a naivních teenagerů do uměleckého světa.