Reportáže

Světy Jindřicha Chalupeckého

Výstava o životě a díle teoretika, kritika, kurátora a esejisty Jindřicha Chalupeckého vznikla jako pokus o přiblížení myšlenkového odkazu této stále živé osobnosti české kultury. Záměrem výstavy je také v širších souvislostech poukázat na roli teoretika umění nebo kurátora ve společnosti – jeho jedinečnou možností je propojovat rozličné osobnosti, místa i oblasti zájmu. Skrze linii vlastního přemýšlení o světě vytyčuje místo, které v současném světě zaujímá umění. Záměrem tohoto projektu není vytvořit Chalupeckému symbolický pomník, ale naopak skrze dialog historických děl a práci současných umělkyň a umělců, literátů, filozofek a dalších osobností reflektovat, co z Chalupeckého myšlenek a aktivit je relevantní pro současnost, a co nám může být nápomocné v umělecky, politicky, lidsky i ekologicky nelehkých dobách.
Chalupecký celoživotně propagoval a obhajoval nové umělecké směry a zajímal se o obecné otázky umění, především o smysl umění v moderní společnosti. Byl obráncem umění ve spojení s životem. V dnešních termínech bychom si snad mohli dovolit použít termín aktivistického či angažovaného umění. Nevěřil v pouze estetickou funkci uměleckého díla a kultury obecně. Šíře zájmů a vlivu Jindřicha Chalupeckého zaručuje, že se divačky a diváci výstavy v nějaké podobě střetnou s podstatnou částí české a potažmo mezinárodní kulturní a intelektuální historie 20. století. Na výstavě se setkávají díla více než šedesáti umělkyň a umělců několika generací: od zahraničních autorů jako je např. Ilja Kabakov přes práce autorek a autorů českého poválečného umění, například Adrieny Šimotové nebo Vladimíra Boudníka, až po reflexe současných umělkyň a umělců, jako je Anežka Hošková nebo Václav Magid.
Rozmanitost a bohatost života a díla Jindřicha Chalupeckého určuje také formát výstavy: jedná se o soubor několika zdánlivě samostatných sekcí, odlišných nejen tematicky, ale i formálně. Najdeme zde abstrahovaný pohled do Chalupeckého bytu ve Vršovicích, čítárnu s postřehy o dílech českého a slovenského výtvarného umění a site-specific pojaté sekce věnované odkazu Marcela Duchampa nebo ruským umělkyním a umělcům, se kterými byl Chalupecký v kontaktu v 60. a 70. letech minulého století. Součástí výstavy jsou také tzv. “kabinety”, ve kterých se mísí historické a archivní materiály s reakcemi a intervencemi současných umělkyň a umělců. Výstava se pokouší neortodoxními způsoby pracovat s formami dokumentace a současného čtení historických událostí a umělecké tvorby.

umělciEduard Štejnberg, Dviženije skupina, Zora (Járová) Smetanová, Anežka Hošková, Jan Ságl, Ladislav Zívr, Kamil Lhoták, Naděžda Plíšková, Milan Knížák, Prachatická Vlasta, Jiří David, František Gross, Anatolij Žigalov, Jakovlev Vladimir, Čujkov Ivan, Stanislav Kolíbal, Beran Zdeněk, Michail Grobman, Mikuláš Medek, Sooster Ülo, Jan Kotík, Rykr Zdeněk, Alena Kučerová, Janoušková Věra, Nataľja Abalakova, Petra Oriešková, Eva Bednářová, Ivan Čujkov, Ladislav Novák, Jankilevskij Vladimir, Boudník Vladimír, František Janoušek, Eva Kmentová, Bartovský Václav, Alex Mlynárčik, Lev Nusberg, František Hudeček, Jiří Balcar, Ilja Kabakov, Petr Štembera, Květa Válová, Václav Magid, Jitka Válová, Milan Ressel, Dalibor Chatrný, Julie Béna, Jaroslav Vožniak, Zorka Ságlová, Olga Karlíková, Jana Želibská, Richard Loskot, Magdalena Jetelová, Triple Candie (Shelly Bancroft & Peter Nesbett), Adriena Šimotová, Karel Nepraš, Pivovarov Viktor, Pištěk Theodor, Jiří Kolář, Jiřina Hauková, František Ronovský
kurátorTomáš Glanc, Karina Kottová, Tomáš Pospiszyl, Tereza Jindrová
místoGHMP – Městská knihovna
tagy
účinkujícíTomáš Pospiszyl, Tereza Jindrová
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
interviewDavid Přílučík
playlistySpolečnost Jindřicha Chalupeckého
kategorieReportáže
publikováno5. 4. 2022
délka0:09:08
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Světy Jindřicha Chalupeckého
Album neboli conclusio, které Viktor Pivovarov představuje na videu je nesmírně zábavné. Vidíme na něm zvířata, která se z ničeho nic objeví, aby se podívala na Lenina, dočteme se o Leninovi jak po nocích vyje, uvidíme Lenina bez penisu a dozvíme se, že tento strašný vrah miliónů lidí zemřel s dětskou knihou v ruce. To, čemu se smějeme, z toho už nemáme strach.
Na počátku každé kresby je soustředěné pozorování – předmětu, jevu nebo situace – umožňující vstřebat to podstatné. A to jak toho nejmenšího detailu, tak i uvědomění si, které vnější charakteristiky předmětu nebo jevu je možné pominout. Zdánlivě nejjednodušší motivy z okolního světa, kresby židlí či hrnků však nejsou kresbami skutečných židlí nebo hrnků, nejsou přepisem reality.