Reportáže

Tanečnice

Odhalení sochy Tanečnice na prostranství před vchodem do polikliniky Prosek. 

Vykloubená gymnastka

Klasická figurativní socha na motivy sportu na první pohled simuluje atmosféru stereotypních sochařských realizací s humanistickou tematikou pro veřejný prostor z období normalizace, a proto tak snadno zapadne do kulis betonové piazzety před puristickou architekturou nemocnice ve stylu brutalismu 80. let. Ostatně nedaleko ve stejné ulici před Sportovní halou Prosek můžeme najít formálně, ale i zvoleným tématem spřízněnou sochu Basketbalisty z roku 1983 od typického sochaře sportovních výjevů Zdeňka Němečka. Čapek ale na rozdíl od svých předchůdců pracuje s klišé vědomě, a tak nám při podrobnějším prozkoumání „něčím podezřelé“ figury neujde několik vtipných posunů od socialistického realismu. Autorovým záměrem nebylo vytvořit šokující výtvarnou exhibici, ale jemně a citlivě „vykloubit“ standardní řešení těchto dominant před sídlištní občanskou vybaveností do žánru humorného popu, kterému se zasměje jen vnímavý divák.

Pavel Karous

umělciŠtěpán Čapek
místoPraha
tagy
účinkujícíŠtěpán Čapek
kameraJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
překladEva Maršíková
kategorieReportáže
publikováno16. 12. 2010
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Tanečnice
Autorka zkoumá sílu přírody a zároveň předkládá skutečnost převahy unifikované krajiny. Výstava je inspirována proměnami, v nichž vůle přírody hraje důležitou roli katalyzátoru a reaguje na hyperinformovanost společnosti, které uniká význam nevědomosti a tajemství. Pojďme se tedy podívat na zvláštní místa hald a ponechme přírodě cestu přirozené obnovy a osobité krásy.
V galerii 35m2 jsou prezentovány dvě monumentální díla, dvě odlišná prostředí. Oba prostory vycházejí ze stejného materiálového kontextu, materiálového jazyka. Přesto každá z těchto realizací útočí na jiné smysly pomocí jiné techniky a materiálu.
Tyto nové prostorové konfigurace, stavby, instalace, které formují naši prostorovou orientaci, navigaci prostorem, přednostně útočí na naše základní smysly, na naši smyslovou paměť, na naši individuální/privátní paměť.