Reportáže

Tanečnice

Odhalení sochy Tanečnice na prostranství před vchodem do polikliniky Prosek. 

Vykloubená gymnastka

Klasická figurativní socha na motivy sportu na první pohled simuluje atmosféru stereotypních sochařských realizací s humanistickou tematikou pro veřejný prostor z období normalizace, a proto tak snadno zapadne do kulis betonové piazzety před puristickou architekturou nemocnice ve stylu brutalismu 80. let. Ostatně nedaleko ve stejné ulici před Sportovní halou Prosek můžeme najít formálně, ale i zvoleným tématem spřízněnou sochu Basketbalisty z roku 1983 od typického sochaře sportovních výjevů Zdeňka Němečka. Čapek ale na rozdíl od svých předchůdců pracuje s klišé vědomě, a tak nám při podrobnějším prozkoumání „něčím podezřelé“ figury neujde několik vtipných posunů od socialistického realismu. Autorovým záměrem nebylo vytvořit šokující výtvarnou exhibici, ale jemně a citlivě „vykloubit“ standardní řešení těchto dominant před sídlištní občanskou vybaveností do žánru humorného popu, kterému se zasměje jen vnímavý divák.

Pavel Karous

umělciŠtěpán Čapek
místoPraha
tagy
účinkujícíŠtěpán Čapek
kameraJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
překladEva Maršíková
kategorieReportáže
publikováno16. 12. 2010
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Tanečnice
Frankovo základní jednotkou a pevným bodem je „tělo“, série figurativních sochařských realizací, kolem nichž se rozpíná architektura bývalého kláštera, potažmo města, do nějž jsou recipročně vloženy samostatné zvukové instalace. Stává se tak mentálním, imaginativním i smyslovým středobodem svébytného universa.
Témata, která společnou tvorbu Pošové a Fastrové provázejí dlouhodobě, jsou vztah mezi přírodou a kulturou, tím přirozeným a tím umělým, dopad lidské civilizace na zbytek zvířecí a přírodní říše, nebo třeba také motiv hada, který v jejich projektech nabírá všemožných podob
Instalace Ruslana Vysokikho tematizuje kontrolu a manipulaci a jejich pasivní přijímání. Autor navazuje na tradici figurálního sochařství; pracuje s jeho pamětí (včetně politické) a hledá pro něj performativní, procesuální a scénické možnosti. Původem ukrajinský umělec Ruslan Vysokikh je studentem ateliéru Socha na pražské AVU.