Barbora Fastrová a Johana Pošová

umělci Barbora Fastrová, Johana Pošová
instituce Česká republika
tagy zvíře Anglické titulky socha udržitelnost
ůčinkující Barbora Fastrová, Johana Pošová
kamera Ivan Svoboda
zvuk Ivan Svoboda
střih Ivan Svoboda
interview Ivan Svoboda
překlad Kateřina Prokešová
kategorie Profily
publikováno 27. 4. 2020
jazyk Česky / English
embed link icon

Barbora Fastrová a Johana Pošová jsou absolventkami Ateliéru fotografie na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Umělkyně se sice potkaly již dříve, a to na střední škole, ale počátkem jejich dlouhodobé spolupráce byla až společná výstava Netlač řeku, teče sama v galerii Berlínskej model v roce 2014. V této výstavě se objevila témata, která společnou tvorbu Pošové a Fastrové provázejí dlouhodobě: vztah mezi přírodou a kulturou, tím přirozeným a tím umělým, dopad lidské civilizace na zbytek zvířecí a přírodní říše, nebo třeba také motiv hada, který v jejich projektech nabírá všemožných podob: smyslného a strach nahánějícího zvířete ze zmíněné výstavy v Berlínskym modelu, předimenzovanou, zemí proplouvající sochou v Parku Portheimka, či jako sada absurdních sošek hadů na kolečkách z výstavy Snakes on Skates, realizované opět v Berlínskym modelu v roce 2020.

Tato umělecká dvojice se nefixuje zdaleka na jediné médium; v tvorbě se pohybují od videa, přes sochy, až po všeobjímající instalace. Často do projektů zapojují i performativní složku, jako třeba v projektech Suchá handra na dně mořském (Galerie města Třince, 2018) a Výstava o kentaurech (Temporary Parapet, 2018). Sochy často vytváří z toho, co nazývají ‚levným materiálem‘ – může se jednat o textilie, papír či nalezené materiály. Tyto předměty navíc dále recyklují a vytváří z nich díla nová. Tyto tendence pomyslně vyvrcholily – rozhodně však neskončily – ve výstavním projektu Cheap Art, připraveném pro GAMU koncem roku 2018. Fastrová a Pošová si vytyčily cíl vytvořit výstavu bez zakoupení jakýchkoliv nových materiálů – základem jejich instalace tedy byly předměty nalezené doma, v odpadu nebo například zakoupené v secondhandu – a bez použití elektřiny. Výstava proto byla osvícena pouze světly, která byla generována na místě přímo návštěvníky výstavy. Do tohoto projektu, ačkoliv to na první pohled nemusí být zcela evidentní, opět silně vstoupila performativní složka; Cheap Art nebyl tolik o výsledné instalaci, jako spíše o procesu přípravy této výstavy. Ten se stal nepřetržitým vyjednáváním o přijatelných a nepřijatelných ústupcích ve jménu udržitelnosti a zkoumáním, jaký vliv mají podobná předsevzetí na výslednou podobu projektu.

Natálie Drtinová

související s
Barbora Fastrová a Johana Pošová

Finalisté CJCH 2017