Reportáže

Transient Objects

Výstava Transient Objects začínajícího britského umělce Xaviera Poultneyho je zkoumáním vývoje poznání a kulturních dopadů technologie, inspirovaným vědeckým projektem zvaným SDSS. Sloan Digital Sky Survey je podrobné trojrozměrné digitální zmapování vesmíru viditelného z jeho základny v Novém Mexiku. V galerii Kostka Poultney vystavuje fotografie a objekty, které zkoumají vývoj myšlenek od lokálního chápání reality amerických indiánů až po nejmodernější současnost.

Sedíme tady na Zemi a vzhlížíme k hvězdám. Snažíme se je spočítat, nakreslit mezi nimi čáry a seskupit je. Máme pocit, že se nakonec přiblížíme k transcendentnu tím, že se ho pokusíme změřit a uchopit pomocí nejprogresivnějších vědeckých metod. Na druhou stranu však nemůžeme odolat vytváření horoskopů a mytologií, jako bychom nemohli snést skutečnost, že ty zářící objekty mohou být pouhými fyzikálními jevy, které v laboratorním prostředí ztrácejí své kouzlo. Výstava Xaviera Poultneyho, která spojuje jeden z nejambicióznějších projektů současné astronomie s možná „naivnějšími“, ale zároveň promyšlenými a komplexními výzkumy amerických indiánů, vytváří zajímavé napětí – napětí respektovaného vědce, který by se bez své dětské zvědavosti nedostal příliš daleko, nebo napětí filozofa, který toužil předložit objektivní důkaz existence Boha.

Vystavená díla přesahují pouhou dokumentaci vědeckého projektu a staví ji do kontrastu s vnímáním téže reality skrze kmenové rituály a symboly. Poultney realizoval dlouhodobý výzkumný projekt v Novém Mexiku, Seattlu a Washingtonu D.C., aby vytvořil soubor děl, který balancuje mezi hravostí, fyzickou dokonalostí a smyslem pro detail. Ve své sérii fotografií umělec mísí obrazy vědeckých postupů a nástrojů používaných v rámci projektu SDSS, petroglyfy a další příklady raného umění, které lze nalézt v Novém Mexiku, se svými vlastními pozorováními okolní krajiny a oblohy. Jedna z vystavených soch vychází z tvaru vizuálně působivého hliníkového disku, součásti přístroje používaného pro digitální mapování. Tisíce drobných otvorů, které v praxi protínají optická vlákna, odpovídají objektům na noční obloze. Navzdory své složitosti nese disk poněkud dojemné osobní stopy interakce vědce s ním. Druhá socha vychází z estetiky meteorologického vybavení v kombinaci s hlavovými kostýmy Apačů, které se používaly při rituálech, o nichž se věřilo, že ovládají počasí nebo jiné prvky prostředí. Prostřednictvím své instalace Poultney trefně poukazuje na dualitu lidské povahy: naše touha po objevování je stejně silná jako naše fascinace tajemstvím. Jsme poháněni k vytváření složitých myšlenkových systémů, ale zároveň nás neustále vzrušuje nevysvětlitelné, poněkud dětinské či iracionální. Sedíme tady na Zemi a přemýšlíme o koupi pozemku na Měsíci.

Xavier Poultney (1983) je britský fotograf a sochař. Ve svých dílech se zabývá průnikem vědy, technologie a kulturních či rituálních artefaktů. Získal magisterský titul v oboru komunikační umění a design na Royal College of Art v Londýně a v současné době spolupracuje s galerií Space in Between v Londýně. Kromě Velké Británie vystavoval svá díla také v Košicích (Tri Outputs), Paříži (Glitch Fiction) a Aténách (The Hub).

umělciXavier Poultney
kurátorKarina Kottová
místoKostka gallery
tagy
účinkujícíXavier Poultney, Karina Kottová
kameraRadim Labuda
zvukRadim Labuda
střihRadim Labuda
interviewRadim Labuda
kategorieReportáže
publikováno18. 4. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Transient Objects
Mini-sympozium „Bauhaus a funkcionalismus“ zkoumá recepci a interpretaci vzniku a rozkvětu funkcionalismu v Československu v meziválečném období, kontakty s Bauhausem v Německu. Osoba předního teoretika modernistické avantgardy Karla Teigeho a jeho pedagogického působení na Bauhausu je exemplárním příkladem networku a vzájemných kontaktů.
Jussi Parikka je spisovatel a teoretik médií, který vyučuje technologickou kulturu a estetiku na Winchesterské škole umění (University of Southampton). Pohybuje se zejména na poli současné kulturní teorie, filozofie, současného umění, kyberkultury a digitální kultury. Zásadní je jeho přínos v oblasti materiality médií, které analyzuje z pohledu filozofie nového materialismu. Věnuje se tak vztahu mezi přírodou a technologiemi za použití pojmu medianatures, jež je zjevným odkazem na nature cultures Donny Haraway.
Pracovní rozpravy o hledání imaginace digitality s ústředním tématem: vypnutí počítače jako okamžik podvolení se.
Palo Fabuš a Luboš Svoboda se ve svých rozhovorech věnují úvahám o digitalitě, tomu, jak se o ní dá mluvit z perspektivy filozofie a poezie. Společný zájem na rozplétání současného myšlení, představivosti či řeči ovlivněné technologiemi krystalizuje v ostrém řezu vypínání počítače jako východisku pro definování osmózy prázdné statiky pokoje a počítačem roztočených tužeb.