Reportáže

Trvalá proměna

„Trvalá proměna“ nebo „proměnlivé trvání“? Vyjde to nastejno, protože druhé slovo vyvrací první. Rafani vydali všanc galerii školákům a ti ji v mžiku změnili v obludnou kapli sv. Euforie. Vitální síla člověka jako oslňující a spalující záře, ale rovněž jako metafora hřmícího víru kolektivní psyché, vydrážděné emocionality a rozbitých desek společenské smlouvy. Rafani do tohoto prostředí vstupují s obrazy, které se dotýkají nervového systému společnosti a naší doby. O ní bychom rádi řekli, že se vymkla z kloubů. Kdyby nějaké klouby měla.

umělciRafani
místofotograf gallery
tagy
účinkujícíDavid Kořínek, Jiří Franta, Marek Meduna, Luděk Rathouský
kameraRadim Labuda
zvukRadim Labuda
střihRadim Labuda
interviewRadim Labuda
překladRadim Labuda
kategorieReportáže
publikováno11. 12. 2016
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Trvalá proměna
Díla prezentovaná na výstavě chápou pustinu nikoli jako stav prázdnoty, ale jako dynamický proces. Neusilují o jednoznačné pojmenování, ale spíše o naslouchání tomu, co přetrvává po ztrátě smyslu – ať už ve vysychajících vztazích, drolících se strukturách nebo ve zploštělém jazyce současných médií.
Autorka zkoumá sílu přírody a zároveň předkládá skutečnost převahy unifikované krajiny. Výstava je inspirována proměnami, v nichž vůle přírody hraje důležitou roli katalyzátoru a reaguje na hyperinformovanost společnosti, které uniká význam nevědomosti a tajemství. Pojďme se tedy podívat na zvláštní místa hald a ponechme přírodě cestu přirozené obnovy a osobité krásy.
Bučení je festival experimentální elektronické hudby a audio-vizuálního umění. Jeho sedmý ročník proběhl 2. a 3. srpna 2024 na platformě Přespolní v Lubné u Poličky a vystoupili na něm umělci a umělkyně ze zahraničí i české a slovenské scény.
Nejen, že jsme s těly (sloupy, figurami, černými tvory) konfrontování jako s vnějškem, který se nabízí naší smyslové zkušenosti. Jak u Kryštofa, tak u Anetty a Aleksandry je zároveň v jejich objektech přítomný nárok na to, abychom se s „jejich“ těly seznámili zevnitř. To je už trochu komplikovanější představa a je to zároveň moment, v němž se jejich práce snad nejlépe potkávají a zároveň docela zásadně rozchází.