Diskuze

Jak (ne)stavět v CHKO

Panelovou debatou s odborníky otevírá kulturní centrum Schule téma současné architektonické zástavby krajiny Orlických hor. Používání krajiny člověkem, zásazích do krajiny (nejen urbánních), strukturách vycházejících z osídlení krajiny a jejich dopadu na chráněná území.

Debata hledá nové možnosti práce a života v krajině s cennými ekosystémy a následně stavby, které by byly s tímto konceptem v souladu. Klademe si otázku, co a jak stavět v CHKO? Jaké jsou možnosti pro přirozenou regulaci cestovního ruchu a zda je nastavení současné legislativy pro budoucí vývoj dostatečné, případně jaké změny by mohly přispět ke kvalitnímu uvažování nad architekturou a urbanizací na tomto území.

Moderátorem debaty byla MgA. Alžběta Žabová, dalšími účastníky debaty jsou Ing. Josef Rusňák (AOPK), Doc. Mgr. Cyril Říha, Ph.D. (teoretik architektury, filozof, pedagog), Ing. arch. Oldřich Bittner (krajský architekt Královehradeckého kraje) a Ing. arch. Helena Hlávková.

Debata byla pořádána v rámci Dne architektury a výstavy Assembly 30×30, která se věnuje tematice CHKO.

místoKulturní centrum SCHULE
tagy
účinkujícíAlžběta Žabová, Helena Hlávková, Josef Rusňák, Cyril Říha, Oldřich Bittner
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
playlistyKulturní centum SCHULE
kategorieDiskuze
publikováno4. 6. 2024
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Jak (ne)stavět v CHKO
Co je za tím lesem? Poznáš dřeviny? Tady rozbalíme svačinu? Který z přítomných démonů je nejhlasitější? Chodí sem Ester někdy zpívat? Je za stromem hubenej trpaslík? Byla Ester v Japonsku? Je tam ráno, nebo večer? Cítíš tu vůni chorošů? Koho milují brouci? Nešly jsme už tudy? Je ten mech v pořádku? Proč tam není nikdo nahej? Stříkáš se proti klíšťatům? Je to podle fotky? Pozná Ester houby?
Autor vybízel k tomu, aby si divák dopřál deset minut soustředěného pohledu, který otevírá cestu k hlubšímu ponoru do věcí i do umění samotného.
Slunce se netočí kolem Země, a Země se netočí kolem lidstva, hierarchie se rozpadá a všechno je najednou stejně důležité. Hledáme cesty dál, ven z katastrof a pastí, do kterých se člověk dostal, hledáme svoji skutečnou roli, pozici v ekosystému, pokud ještě nějaká je, jaká byla a jak se nutně mění. Hledáme cesty, jak se z role lidstva jako nemoci, jako parazita, stát zase hodnotnou součástí celku, spojit se, navázat kontakt. Naslouchat znamená možnost porozumět, přijmout.
Výstava rozvíjí možnosti inkluzivního vnímání prostředí a forem mezidruhového soužití. Ambientní imerzivní instalace představuje pokračování autorčina výzkumu v oblasti vztahů mikrobiologie, technologií a posthumánní filozofie. Patrícia Chamrazová zde naznačuje přístupy k prožívání odlišných vrstev realit, které vzájemně komunikují i soupeří, a hledá rozšířené cesty chápání aspektů diferentních světů, jež nemají explicitně určené hranice vlastního časoprostoru.