Reportáže

I v kávové lžičce se odráží slunce

Kdo je žena na obraze? Co vyjadřují její gesta? Co si asi myslí její dcery? Odkud pochází věci, které ji obklopují? Proč má hnědé šaty? Za jakým účelem vlastně vnikl tento obraz? A kde je její muž?…

Devět studentů se spojilo na dobu jednoho semestru v Šalounově ateliéru pod taktovkou mezinárodně etablované kurátorky Ruth Noack, aby si kladli otázky. Nejen tyto, ale i mnohem základnější: Čeho chceme docílit? Jakými prostředky? Jak si navzájem porozumět? Jaký to má smysl?… Výsledkem jejich snahy je heterogenní výstava s působivým instalačním řešením, která od výchozího bodu – Hynaisova portrétu – rozvíjí sofistikovanou síť vzájemných vztahů a asociací a propojuje historicky relativně vzdálený obraz s díly současného nebo nedávného umění. V této struktuře krystalizují rozličná témata: téma identity, genderu, vztahu jedince ke společnosti, hranice i překrývání veřejného a soukromého, vztah člověka k věcem, které ho obklopují. Cílem výstavy tedy v této mnohosti není podat objektivní výklad určitých fenoménů, ale umožnit více vrstevnaté čtení a prostřednictvím jedinečné konstelace uměleckých děl zprostředkovat nejen jejich nové možné interpretace, ale také nově nahlédnout sebe, jako diváky a interpretátory.

Participující studenti:
Tereza Jindrová, Lenka Kerdová, Martin Kolarov, David Přílučík, Lucie Rosenfeldová, Barbora Švehláková, Ondřej Vicena, Jiří Žák

s Ruth Noack a Radimem Labudou

umělciJan Vítek, Virginia Woolf, Lav Diaz, Eva Pejchalová, Jiří Žák, Lukáš Jasanský, Jiří Skála, Jan Svoboda, Anna Daučíková, Vojtěch Hynais, Martin Polák, Anonym, Eva Koťátková, Adriena Šimotová, Július Koller
kurátorJiří Žák, David Přílučík, Martin Kolarov, Lenka Kerdová, Barbora Švehláková, Tereza Jindrová, Ondřej Vicena, Lucie Rosenfeldová
místoAVU v Praze - Šalounův ateliér
tagy
účinkujícíJiří Žák, Ruth Noack, Radim Labuda
kameraJiří Havlíček
zvukJiří Havlíček
střihJiří Havlíček
interviewJiří Havlíček
překladAdéla Dörnerová
kategorieReportáže
publikováno3. 9. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
I v kávové lžičce se odráží slunce
Výstava upozorňuje na umělecké zpracovaní rámů, soklů nebo i vitrín. Právě nyní můžeme hovořit o určité romantizující renesanci používání výrazných principů napomáhajících autorovi vtáhnout diváka do světa uvnitř rámu podobně jako magické portály teleportující do jiné dimenze. Pro některé umělce proces tvorby nekončí blindrámem, sochou umístěnou na univerzální sokl a objektem uzavřeným do sterilní unifikované vitríny jako pod skleněný zvon.
Havránkův teoretický zájem není – jak je patrné také z programu organizace tranzit – úzce zahleděn do autonomní pozice vizuálního umění, ale vždy reflektuje jeho širší globální a politický kontext.