Reportáže

Výchozí pozice

Jak kurátor ovlivňuje uměleckou scénu? Jakou míru manipulace má nad prezentovaným dílem? A jak je vnímána pozice kurátora v kontextu výstav?
Tyto tři klíčové otázky stály u zrodu dvouletého výzkumného projektu Pozice kurátor, reflexe a diskuze kurátorské profese v České republice, který bude v průběhu roku formou debat, přednášek a konference prezentován v kulturní fabrice Armaturka v Ústí nad Labem.
Projekt startuje výstavou Výchozí pozice, která představí kurátorskou hru a souhru nad současným uměním. Výběr děl, definovaný jednoduchým klíčem – nové promýšlení média a formy, vedený kurátorkami Lenkou Sýkorovou a Romanou Veselou, které mají jasně vyhraněnou a jednoduše rozlišitelnou oblast svého zájmu, bude po čtrnácti dnech doplněn o pohled Kariny Kottové zaměřený na zintenzivnění zprostředkování výstavy a uměleckých děl divákovi. Na začátku dubna převezme kurátorskou štafetu Jan Krtička, který se přesahy do kurátorství zabývá ve své umělecké tvorbě.

umělciAleš Čermák, Viktor Valášek, Petr Malina, Markéta Jáchimová, Petr Dub, Johana Střížková, Jan Pfeiffer, Perkof Natalie, Michaela Spružinová, Jakub Cabalka, Fuksová Kristýna, Libor Novotný, Aleš Loziak, Jakub Červenka
kurátorLenka Sýkorová, Karina Kottová, Jan Krtička, Romana Veselá
místoGalerie Emila Filly
tagy
účinkujícíMarkéta Jáchimová, Lenka Sýkorová, Johana Střížková, Natalie Perkof, Michaela Spružinová, Libor Novotný, Aleš Loziak, Romana Veselá
kameraDominik Žižka
zvukDominik Žižka
střihDominik Žižka
interviewDominik Žižka
překladAdéla Dörnerová
kategorieReportáže
publikováno8. 5. 2015
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Výchozí pozice
Milan Knížák je od šedesátých let výraznou osobností české umělecké scény. Od roku 1990 vede Ateliér intermediální tvorby na Akademii výtvarných umění v Praze, mezi lety 1990 a 1997 zde působil ve funkci rektora. Od roku 1999 do roku 2011 byl ředitelem Národní galerie v Praze. Především jeho působení v této funkci i s tím spojené příležitostné kurátorské činnosti je věnován jeho příspěvek.
Film zachycuje dům Čestmíra Sušky a Nadi Rawové, v němž se v červenci 1980 odehrálo jedno z prvních neoficiálních sympozií 80. let, na něž brzy navázala další (Netvořice 81, Mutějovice 83 ad.), a které vyústily v sérii Konfrontací (1984–1987), výstav nejmladší generace výtvarných umělců.