Markéta Jáchimová na sebe upozornila v roce 2010 na výstavě v zahradách Lichtenštejnského paláce v Praze a to bustou Václava Klause z ledu, která se v průběhu výstavy logicky roztekla a vytvořila pole možností pro interpelaci díla. Obsahem tohoto lehce angažovaného uměleckého gesta je práce s unikající formou, proměnou sochařské formy, znejistění diváka a nastolení otázek, co je ještě společensky únosné a co už přes míru. Ohmatávání hranic společenských konvencí na pozadí spontánní projevu v kontextu zapojení přirozených přírodních zákonitostí je pro tvorbu Markéty Jáchimové důležité. Zpracování přírodnin, které odkazují k prostředí vesnice, ze kterého autorka pochází, se nese v poetické rovině její tvorby, ve které jsou zastoupeny i prvky civilizace a to mnohdy vyjádřené syntetickými materiály. Civilizace vs. příroda. Organika, která prorůstá ven z jejích děl asi nejvíce značí její sochařský cit, ve které se snoubí romantika, zájem o kult s okouzlením městskou krajinou. Markéta Jáchimová studuje v Ateliéru sochařství Dominika Langa a Edith Jeřábkové na VŠUP v Praze (dříve byla pod vedením Kurta Gebauera). Její tvorba nese autobiografické prvky, které velmi citlivě sochařsky zpracovává do objektů a instalací. Mnohdy jsou její díla založena na site-specific projektu a pracují s netradičním prostorem, který dotvářejí nebo oživují.
Lenka Sýkorová
