Wellness Centre & Poetry of Architecture

Manifest Wellness centra – Volba pracoviště je velice často spíše výsledkem výhodnosti, klamů statistik, sentimentu, politických či mediálních tlaků nebo osobních předsudků a zájmů. 

umělciMarkus Hanakam, Roswitha Schuller, Brian Goeltzenleuchter
kurátorMax Lust
místoLust Gallery Wien
tagy
účinkujícíMax Lust
kameraIvan Svoboda
střihIvan Svoboda
interviewIvan Svoboda
publikováno3. 7. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Wellness Centre & Poetry of Architecture
Myšlenkový leitmotiv výstavy je tedy cosi nepřirozené, co vzniklo spíše z konfliktu, roztržením, jehož dozvukem je tudíž trauma. O jaký druh traumatu však jde? Jak je příznačné, Zdena Kolečková komunikuje takto vzniklou bolest jemně, alegoricky a několika vrstevnatě. Navádí diváka k takovému typu čtení, kdy jej podráždí (znejistí) a poté tak trochu uchlácholí, že to přece až zase tak zlé není, aby ve třetí vrstvě přitlačila na pilu podprahové beznaděje.
Jiří Thýn přistupuje k fotografickému médiu, objektům, site-specific instalacím a videoinstalacím intuitivně, podle vlastních slov se s fotografií snaží pracovat tak, jako by maloval. To mu umožňuje vyjádřit se autenticky a emotivně pomocí gesta. Autor rovněž kreslí digitálně počítačovým kurzorem, přičemž se nesnaží o důslednou dokonalost. Nyní hledá způsob, jak pracovat s fotografií zcela bezprostředně, v digitálním procesu směřuje k principu náhody. Výstava Mlčení, torzo, přítomnost vybízí k tichému zastavení, k uvažování o vnímání času nejen ve fotografii, ale i v historii dějin sochařství, k zamyšlení nad „torzy“, které, ač evokují tíhu, odkazují k základním tvarům a principům naší existence.